Starší dotaz #3907

Dobrý den, asi před osmi měsíci jsem Vám psala o tom, že u nás (přítel, 5-ti letý syn a já) bydlí kamarád se svou dvouletou dcerkou, jejíž maminka zemřela. Chtěla jste vědět jak pokračujeme a bohužel Vás nepotěším. Co jsem o kamarádovi neuvedla je to, že jaksi denně navštěvuje hospody a v opilosti se chová jako někdo zcela jiný. Je prostě zlý, ale neubližuje fyzicky. Samozřejmě jsme s přítelem o jeho problému věděli (ne tak on sám), ale prostě jsme doufali, že se kvůli Ellince bude snažit. Na jeho konto musím uvést, že se opravdu snažil a na pivo chodil minimálně (v týdnu vůbec). Bylo vážně úžasné zažívat toto období, protože mezi námi všemi byl obrovský pocit sounáležitosti, porozumění i štěstí, a obě děti úplně zářily. No trvalo to jen dva měsíce, další dva měsíce jsme se dohadovali a nedalo se tak žít, proto se odstěhovali k mamince. Mám dojem, že se vůbec nevyrovnal se smrtí své ženy, že ho nejspíš ničila ta iluze rodiny, kterou ztratil a moc by si přál ji mít zpátky (nevím jak to nejlépe napsat, fungovali jsme jako normální rodina, ale snad mne chápete). Možná ale, že se na to prostě jen vykašlal, nebo obojí dohromady, to ví jen on. Je nám to všem moc líto, ale co naděláme. Každý máme svoji cestu a musíme jít dál i přes bolest. Moc Vám děkuji za předešlou odpověď a přeji mnoho štěstí.