Starší dotaz #3908

Jsem sama a jsem bez práce, dlouhodobě. Je mi 47 let a bydlím doma s mamkou. Byla jsem zaměstnaná 12 let jako sekretářka ve větší státní organizaci. Když jsem tam začala pracovat, můj bratr (mamka mě měla v 1. manželství, znovu se vdala a narodil se bratr – nemáme tedy jednoho otce)se právě oženil. Vzal si holku z rozvedené rodiny, do které řadu let chodil bratrův táta, zřejmě měl s bratrovo tchyní úzký vztah. Vztahy jsme tedy máme dost napjaté. Asi po 5 letech nastoupil do organizace, kde jsem pracovala, bratrův tchán, tehdy již 63 letý důchodce a pracoval tam jako auditor. Nikdo mi neřekl, že tam půjde a dodnes jsem se nedozvěděla od nikoho z rodiny, jak a přes koho se tam dostal. Ve městě s téměř 200 tis. obyvateli našel uplatnění zrovna v organizaci, kde jsem byla. Nesouhlasila jsem s tím, před zaměstnanci a ředitelem organizace jsme se „jako“ neznali. On sám mi při nástupu položil otázku: „Budeme se znát?“ Byla jsem za to trochu ráda, ale řešení to nebylo. Stále jsem čekala, že odejde, v té době stavěl dům. Bohužel marně. Musím říct, že několik zaměstnanců bylo zapleteno v korupci, včetně bratrovo tchána. Nakonec ředitel a náměstek organizace zemřeli, došlo k výměně vedení a vyhazování nepohodlných zaměstnanců. Já jsem byla jedna z vyhozených. Jednoduše mi zrušili místo pro nadbytečnost. Nejvíce mne mrzí, že jsem žádný úplatek nedostala a z prostředí, které tam bylo jsem byla nešťastná, přesto jsem byla propuštěná. Dnes nemohu práci najít, jsem doma. V organizaci došlo ke střetům, po půl roce znovu vyměnili vedení. Bratrův tchán dokonce povýšil ve svých 71 letech na ekonomického náměstka a v této funkci je tam dodnes, kdy je mu už 74 let.