Starší dotaz #3926

Dobrý den, už několik měsíců pracuju na diplomové práci. Vždycky jsem byla stresař, ale teď se to hodně vystupňovalo. Práce nejde úplně, jak bych chtěla, trvá dlouho a nejde moc kupředu. Studuji kreativní obor, kde projekty jsou docela osobní a každá kritika se snáší těžko. Profesoři bývají velice zlí, i ostatní studenti a lidi z mého okolí se na můj projekt tváří dost skepticky. O to slabší si připadám. V poslední době se trápím silnými pocity úzkosti a nejspíš i strachu, nemůžu spávat a už se cítím moc unavená. Relaxační cvičení a dýchání na mě moc nezabírá, nedokážu vypnout a utápím se v pochybnostech. Je to jako začarovaný kruh – práce nejde, tak ji nechci dělat – nepracuju, tak jsem nervozní – jsem nervozní a úzkostlivá a tak nemůžu spát – nemůžu spát a proto nemám sílu přemýšlet o diplomce a moje špatné pocity se s nedostatkem spánku ještě zhoršují. Už několik dní jsem se nevyspala pořádně a včera jsem měla menší psychický kolaps, kdy jsem skoro celý den proseděla a probrečela. To samozřejmě nijak nepomáhalo, ale nedalo se tomu zabránit. Jsem si vědoma většiny chyb, které dělám, pochybování, negativní přístup, ale má hlava je není schopna vypustit. Navíc cítím trochu tlak okolí, rodiče by už byli moc rádi, kdybych školu dodělala. V plánu bylo skončit teď na jaře, ale protože práce není "dost dobrá", tak musím prodloužit a už myslím na to, že nestíhám ani další termín a budu možná muset proudloužit ještě víc a pokaždé to doprovází pocit selhání. Zkoušela jsem dát na rady z psychologických článku o zvládání stresu, pochybností a nedostatku sebevědomí, ale moje pocity jsou hodně intenzivní, takže to moc nepomáhá. Trochu se bojím, že se to tyto negativní pocity podepíšou na zdraví nebo mých vztazích s přáteli a rodinou a že nikdy nebudu schopná práci dodělat, protože budu mít pocit, že není dost dobrá. Vím, že je to jen o mém přístupu, ale nevím si rady, jak to překonat. Děkuji za odpověď.