Starší dotaz #4004

Dobrý den, mám problém. Je mi 21 a mému .. teď už bývalému příteli je taky 21. Byli jsme spolu 3 roky a od února jsme si vybojovali byt a začali spolu bydlet a pořídili si kocoura. Vše bylo fajn,ale v dubnu přišla krize, kdy byl smutný a já se ho snažila rozveselit, protože jsem měla strach, že se něco děje. Vypila jsem alkohol a začalo se ve mě vše mísit a chtěl odejít někam na návštěvu, ale v hlavě mi to přelo a zabránila jsem mu odejít tím, že jsem rozbila sklenici a opravdu nechtěně se "řízla", kdy jsem musela do nemocnice na zašití. Další dny, mi pak mluvil, že mě neopustí, že to zvládneme. Jsou situace, kdy se do nich mísí moje mamka, takže s čímkoliv jsem se ji svěřila, tak bylo zle a hned to věděla i od bývalého mamka. Asi týden po tom co se stalo, šel k mamce na návštěvu a jak se od ní vrátil, tak byl zlý, že už semnou být nechce apod .. no ale byl tam stále. Když se vzpamatoval, dával mi pusy, objímal mně, no choval se stále hezky, ale cítíila jsem, že u něho už to není ono. Nenávidí na mně, když se něco stane a už to ví takřka všichni. No viděl, že jsem se snažila ale 5.6.2015 mi řekl, že mně nemiluje a že nic necítí, a že se chce přede mnou zachránit. Tak jsem ho v nervech z bytu vyhodila ale vzápětí jsem ho prosila, ať se vrátí, že to zvládneme, že jsme bydleli krátce a stále jsme se učili. V tom bytě jsem zůstala sama s kocourem, je mi tam hrozně smutno i když chodívám pryč a jen tam přespávám. Do ložnice nechodím, když vidím vše tak je mi do pláče. Stále ho moc miluji a dnes si jdeme všichni i moje rodina i jeho rodina sednout a chcou projednat dělení majetku. Jen my měli minulý rok půl roku pauzu s tím, že už jsme se k sobě neměli vracet – taky padly slova jako nemiluji tě, nechci tě … a postupem času mi řekl, že mně nikdy nepřestal milovat, že si to jen nalhával a tudíž jsme se k sobě vrátili a bylo to hezčí, než předtím. Tímto si myslím, že stále máme naději se vrátit do toho bytu a napravit to. Já jsem bojovný typ a myslím si, že kdybychom si odpočinuli, tak by to snad šlo. Jen s ním nejde vůbec hnout. Je to sice čerstvé, ale oba jsme dělali chyby, já mám teda v sobě větší chyby, ale poprosila jsem ho, aby mi pomohl se napravit ale odešel … nechci odpuštění za to, co jsem si provedla, ale řict si, že je to jen nějaká krize, a že jsme si oba potřebovali odpočinout. Je mi hrozně … a moje máma v tom má taky hodně, když jeho mamce psala, ať se sbalí a jde .. a on se toho chytil. Co mám dělat? Jak jsem psala, dnes jsi jdeme všichni sednout, ale cítím, že u něho už je to nenávratné. Děkuji za odpověď.