Starší dotaz #4013

Dobrý den, chtěla bych znát váš názor na problém, který mám v současném partnerském vztahu. Jsem rozvedená a nyní mám roční vztah s mužem, který byl na začátku vztahu naprosto ideální, ale … občas z ničeho nic přestal na nějaký čas komunikovat, aniž by pak vysvětlil proč. Byla jsem z toho přešlá a snažila se to řešit. Ale je to naprostá marnost, nejdříve mě přesvědčoval, že si to vymýšlím, pak že za to mohu já, protože jsem ho vyprovokovala tím, že se zbytečně ptám. Pak nějaký problém o ničem, který jsem údajně špatně řešila. No v praxi to vypadá tak, že se vyvolá hádky kvůli "ničemu" a následuje nemluvení a naprostá ignorace na čím dál delší čas. Nikdy si to nevyříkáme a je to jen od jednoho problému k druhému. Nejsem dokonalá a určitě dělám někdy něco špatně, ale snažím se to vždy řešit. Tohle bohužel nejde.Vždy za ním chodím já, ale tentokrát už ne. Poslední hádka se uskutečnila, kvůli tomu, že jsem požádala partnera, aby mi dal pusu na dobrou noc a objal. Nasledovala scéna, že si to vynucuji, aby bylo podle mě a že mu mám dát pokoj. Moc mě to urazilo a ponížilo, naprosto jsem nechápala příčinu. Nebyl k uklidnění jen na mě vyřvával, že už zase začínám a že si mám lehnout a dát mu pokoj a spát. Došlo to tak daleko, že odešel na celý měsíc ze společné domácnosti, zpět do svého bytu a celý měsíc mě naprosto ignoroval. Považovala jsem celou záležitost za cílený rozchod. Po měsíci se ozval a já myslela, že proto aby si odnesl své věci, které u mě v domácnosti má. K mému překvapení jsem se dozvěděla, že se chce vrátit a že mu celou dobu chybím a myslel si, že nám jen vychládají horké hlavy. Ale u mě je to jiné, vůbec mi nevychládala horká hlava, ale přestávám si ho za to vážit a vůbec mu nevěřím. Protože za ten měsíc se vykašlal, na vše co bylo domluveno, včetně pomoci kolem rodinných záležitostí. Nevím jestli k němu ještě cítím nějakou lásku, ale teď ho vidět nechci.Důvěra je pryč, mám pocit, že je to sobec,co si vynucuje mojí absolutní poslušnost a vždy vyhrožuje rozchodem pokud není vše podle něho. Vím, že vám píšu jen své hledisko a proto je těžké odpovídat. Ale chtěla bych vědět, jestli i když připustím, že třeba v hádkách na něho svým chováním působím, jako červený hadr na býýýka, dá se vůbec omluvit, to že místo řešení problému hned odchází a partnera ignoruje? A to čím dál tím delší dobu? Víte nejsem pyšná na to, že se mi rozpadá další vztah a že snaha vyšla v niveč i se bojím trochu samoty a do budoucna dalšího vztahu, který zase může být o ničem…A ani nemohu říci, že vše v partnerství s ním bylo špatné, ba naopak. Ale vždy je vše v pořádku pokud dělám přesně co chce on a mile se usmívám a jevím nadšení. Mám pocit, že se chová jako malý spratek, co se vzteká, hned co mu rodiče nedají vše co chce. Ptám se, je můj názor opravdu dobrý, že tohle to vztekání a utíkání a ignorace, je problém na rozchod? Děkuji za váš názor a odpověď. žena