Starší dotaz #402

Dobrý den. Je mi 25 let a mám 10 let přítele.Před dvěma roky jsme koupili starší dům,který postupně rekonstruujeme.Spolu jsme žili 5 let u mých rodičů a nyní rok v našem domě.Ze začátku našeho vztahu jsme měli jeden rozchod z jeho strany a kratší pauzu ze strany mé, takže naše sexuální zkušenosti nejsou pouze vzájemné.Nevěra pro mě byla vždycky tabu, jelikož jsem z rodiny,kde otec mamku podvádí snad celý život.Ale najednou se to stalo i mě.Strašně sem se tomu bránila.Ale nakonec jsem podlehla kolegovi z práce,který byl před tím i mým kamarádem.Asi mě zlákalo znova cítit bušení srdce,pocit sevřenýho žaludku a to podivné šimrání….Oba jsme na tom byli stejně.Oba dlouhodobě zadaní a on ještě s malým dítětem.Po dvou měsících našeho románku jsem to skončila.Neunesla jsem pocit výčitek,lhaní atd.A taky jsem si uvědomila, že mužskýho o kterýho vážně stojím mám doma.Teď mě ale trápí několik věcí:Ukončením románku jsem přišla o člověka, který byl i můj přítel, s kterým se mi skvěle povídalo o čemkoliv.Nemůžu se zbavit úzkosti, smutku a vnitřní samoty.Všude čtu, že zamilovanost zmizí, ale u mě se to nedaří.Ale láska to nebyla, tím jsem si jistá.strašně mi něco chybí a nevím jestli je to on, nebo možná trošku adrenalin, který jsme vzhledem k našemu vztahu prožívali………….Pořád se mi chce brečet a nedokážu myslet na nic jiného. Zároveň mě trápí výčitky svědomí vzhledem k mému příteli.Je to skvělej chlap(má nějaké chyby,ale to samozrejmě každý)Miluju ho, líbí se mi jeho priority,postoj a přístup k životu a životním hodnotám a strašně mě mrzí, co jsem mu provedla.(On o tom neví). A možná tím, že jsem ztrarila důvěru v sama sebe, začínám trošku pochybovat i o našem vztahu.Nebo se spíš víc zamýšlím nad věcmi,které mi spousta lidí říkala(že neni normální být s jedním člověkem od 15 let atd.)Do teď jsem si to nemyslela, ale teď nevím.I když nevidím důvod proč ne.Snad jenom, když jsem se už jednou nechala zlákat,tak aby to nebylo znova a nebo z druhé strany. Co si o tom myslíte? Děkuji