Starší dotaz #4027

Dobrý den, jelikož se v poslední době ecítím psychicky dobře, rozhodla jsem se o tom zmínit před Vámi. Mám dojem, že potřebuji odbornou radu. "Měla" jsem vztah necelých let. Vztah mi přišel normální, jako všude, občas nějaká krize, pak zase pěkné chvíle, dovolená. Chodili jsme spolu od mých 18 let, jeho 20-ti let. Po roce vztahu jsem zjistila (když mi nechal otevřený facebook a odešel), že píše jiným slečnám, že jsou sexy, jak rád by s nimi někam zašel, svezl je v autě. Proběhla hádka, on se omlouval, odpustila jsem mu s tím, že už z mé strany byla narušena důvěra. Byla jsem těsně po střední a čekala mě vysoká. Přes týden na kolejích a viděli jsme se jen o víkendu. On měl rád sex, pořád to chtěl. Já proti tomu také nic nemám, ale stačí mi to jednou denně a ne 5-krát. Tak se začly hádky ubírat i tímto směrem. Ale já ho milovala, on mě taky, tak jsme vše překonali. Asi po třech až čtyřech letech jsem zjistila, že codí na erotickou seznamku, posílá si fotky svého přirození s jinýma z té seznamky. Přišlo mi, že jsem s člověkem, kterého neznám. Během těch let jsem vždycky přišla na nějaké vypisování jiným holkám, některým si stěžoval, že má nedostatek sexu a jestli ona to má ráda atd. . Opět bylo peklo, na týden rozchod, kdy on vždy donesl kytku, moc se omlouval, sliboval, že už to neudělá a důvod tohoto jednání většinou uváděl, že si potřeboval zvýšit ego, že potřeboval vědět, že se stále holkám líbí a nebo se vymlouval, že mu chybí sex a potom takhle musí jednat. Říkala jsem mu, že by měl navštívit psychiatra, měla jsme pocit, že trpí nějakou poruchou. Nikdo by to do něj neřekl, ani z přátel, ani já, že takhle za mýmy zády jedná. Vše jsme odpustila, řekli jsme si, že začneme znovu, dal mi všechny hesla (facebook, mail), abych k němu našla zpět důvěru (která bylo nulová po tom všem). Jelikož jsme ukončila vysokou, šla jsem do práce, chtěla jsme už společné bydlení, svatbu a děti. On říkal totéž, vše také chtěl, jen né teď. když už jsem rok pracovala, začla jsem dost naléhat na společné bydlení. O Vánocích mi se začal chovat tak cize, divně, tak jsem si s ním sedla, že si promluvíme. On mi řekl, že neví, jestli chce být semnou a nebo jestli nechce zkusit být ještě s jinou. To mě zamrazilo a poslala jsem ho pryč. Rozešli jsem se. Poté jsem se dozvěděla, že hned druhý den šel na diskotéku a oslňoal tam nějakou slečnu, které další den volal. Za týden mi volal, psal, omlouval se. Došel s kytkou, brečel, že je vůl, že si konečně uvědomil co doma má a už mě nikdy nechce ztratit. Přiznal se, že byl na discotéce, i že volal jiné, ale že já jsem nejlepší a lepší nenajde. Já si řekla, že je to snad poslední zkrat co udělal, že si teď konečně vše uvědomil a bude to ok. Začal se snažit, sehnali jsme pozemek, že budeme teď v létě stavět. Mezi tím se řešily problémy ohledně jeho práce. Byl živnostník s nejistým výdělkem a já chtěla, aby dělal pod někým a toto si nechal jako bokovku po práci. Souhlasil, ale stálo nás to hodně nervů. Dělal se nám projekt na domeček, v tomon stěhoval věci, protože skončil s podnikáním. Cítila jsem, že je toho na něj moc. Nabídla jsem mu, že si o všem promluvíme. Nechtěl. Choval se divně, proto jsem mu musela vlézt na fcb, zjistila jsme, že ten den si změnil hesla a přidal dopřátel slečny od něho z nové práce. To mě zamrzelo, opět jsme mu řekla, že bysme si měli promluvit, odmítl. Pak už mi nebral telefon, neodpovídal na sms. Asi týden, po týdnu rodiče organizovali jednu akci, tak dojel, vůbec se semnou nebavil, byl chladný, cizí. Opět jsme ho požádala o to, že bychom si měli promluvit. Řekl, že není o čem. Večer odjel a já byla rozhodlá. Už s ním nechci být. Jak máme postavit dům, když nedokážeme řešit běžné problémy? Jak mu mám věřit, když se semnou 14dní nebaví?? Napsala jsme mu, že je konec, že toto nemám zapotřebí. Souhlasil. Po měsíci to však začlo. Každý druhý den mi v noci došla sms, jak vse posral, jak se cítí mizerně, že je jako v pekle, je mu smutno, nepsí, nejí. Sešli jsem se s tím, že plakal, litoval, omlouval se, sliboval, jak se těší na náš domeček a na naše děti atd., já zarputile říkám ne. Již 2 měsíce tato situace trvá, cítím vypětí, i když už jsme asi rozejítí, asi týden nenapsal, ale má u mě věci, psala jsme mu opakovaně, ať si pro ně dojede a vždy napsal, že nemá čas, až ho bude mít, staví se pro ně. Ztratila jsem smysl života (já chtěla příští rok miminko, bydlení, svatbu) a najednou nic, jenom prázdno. Cítím se stará (24let), bez smyslu života. Vím, že s ním to asi nemá cenu být (jaký názor na to máte vy?), ale nedokážu si představit, že bych teď měla po 6 letech hledat někoho jinýho, cizího. Je mi mizerně, cítím hrozné prázdno, zklamání a také to, že prošvihnu tu šanci mít rodinu. Ale zase ji nechci mít za každou cenu s někým, kdo mi lže, mění názor ze dne na den a pokukuje neustále po jiných. Řekla jsme si, že půjdu darovat vajíčka, že aspoň to mě trošku naplní. Že si vezmu hypotéku a koupím si sama byt (to mě potom přišlo jako iracionální..). Nedokážu posoudit, zda nedělám ukvapené závěry a hlavně na co se mám teď soustředit. Práci mám dobrou ,ale nejsem kariérní typ, jsem spíš typ rodinný. Děkuji za vaše názory, rady nebo připomínky. Martina