Starší dotaz #4038

Dobrý den, mám takové trápení s láskou…bude mi 19 let a ještě nikdy jsem neměla přítele…občas jdu s někým na rande, ale pokaždé to dopadne stejně…buď si najde jinou holku nebo se už neozve a nebo se na něco vymluví proč by ten vztah nefungoval a nebo by mě chtěl jen do postele a to já samozřejmě nechci…prostě mám v tomhle smůlu…ještě nikdy jsem s klukem nic víc jak líbání neměla…všichni v mém okolí partnera mají…já jim to přeju, ale možná i trochu závidím…taky už bych to chtěla zažít…nevím co dělám špatně, nebo proč narážím pořád na stejné kluky…hodně často kvůli tomu mívám i špatnou náladu..na ostatní jsem protivná..po nocích brečím..nespím…kolikrát jsem i přemýšlela že půjdu s prvním klukem který jen projeví zájem..ale na to ja nemam povahu..někteří kluci sice zájem měli, ale vůbec nic mě na nich nepřitahovalo..a bez toho aniž by mě na nich něco zaujalo to přeci nejde, ne? Nevím jestli jsem třeba moc vybíravá..ale dost mě to trápí..když si moje kamarádky vypráví zážitky s jejich partnery tak já jen sedím a mlčím…ani k tomu nemůžu nic říct, protože jsem to nikdy nezažila…vždycky když chce někdo pomoct,poradit,podpořit…pro všechny jsem tady…snažím se je povzbudit..pomoct jim..ale když něco trápí mě…ani jedna mi na to nic neřekne..řeknou jen „on se ten pravej najde neboj“ a pokračují ve vyprávění o svém klukovi…na tuhle větu už začínám být alergická..vím že na tom asi něco bude, ale zrovna tohle slyšet nepotřebuji..ony když se s někým rozejdou tak za týden mají nového…nikdy nezažili to, že by je někdo nechtěl a nebo jim dal naději a pak si našel jinou, nebo se už neozval…tohle ony neznají…nechápu co dělám špatně…vím že nejsem kdo ví jak krásna, ale taky si nemyslím že jsem úplně ošklivá, aby mě nikdo nechtěl…zažila jsem už tolik zklamání…nechci se seznamovat přes internet, protože s tím už mám také nepříjemnou zkušenost…trápila jsem se tím skoro 2 roky…ale na diskotéce mě ani žádnej kluk neosloví…vím že je spoustu holek v mém věku co nemají přítele, ale já ho neměla ještě nikdy…poprvé jsme se líbala asi 3 měsíce zpátky…kamarádkám to přeju ale pořád dokola poslouchat jak mají dokonalé vztahy mě už občas štve…dost mě teď i kvůli nim odstrkují…všude potkávám samé zamilované páry…všicni šťastně zadaní..zamilovaní a já? brečím po nocích…nevím jak se s tím mám „vyrovnat“ jsem z toho nešťastná…proč zrovna já? Na základce mě šikanovali…nikdy sem nic neměla jednoduché…a teď si nejvíc přeju mít přítele a nebýt na vše sama…ani se nemůžu nikomu svěřit, protože mě ani nikdo nepodpoří….Děkuji za Váš názor a za odpověď