Starší dotaz #4056

Dobrý den, poslední zhruba rok mě trápí zvláštní stavy. Není to nijak pravidelné, někdy po měsící, jindy po třech. Většinou trvají tak týden. Nepřišla jsem na žádný podnět, který by to vyvolával, proto nevím, čemu se vyhýbat. Neberu žádné léky, ani antikoncepci. S menstruací to také nesouvisí. Začíná to zlými sny, ale takovými, kdy umírám já nebo někdo z mých blízkých. Jsou tak živé, že mě to pravidelně budí. Jsem pak nevyspalá, vyčerpaná a večer se bojím zavřít oči, protože vím, že to přijde znovu. A tím to začne, přes den jsem neskutečně pesimistická(ač taková normálně vubec nejsem), nemám na nic náladu. Nechci, aby na mě někdo mluvil a nechci mluvit já na nikoho, nemám absolutně chut na sex, jsem plačtivá, myslím, že nejsem k ničemu a zbytečná. Nevnímám, jedu jakoby na automat, hlavně v práci. Mám stavy obrovského strachu, že se někomu z rodiny něco stane, nehody, přepadení, prostě něco, co bych normálně ani nevymyslela. Mám strach někam jezdit nebo chodit, protože si myslím, že se mi něco stane a pak si představuji, jaké by to bylo, kdybych zemřela. Co by ostatní dělali, jestli by byli smutní nebo ne a tak podobně. A pak to odezní, jakoby nic avšechno je v pořádku. Problémy nemám ani s rodinou, ani s přítelem, ano v práci. Zkrátka nikde. Naopak, mám milujícího přítele, práci, která mě baví a dostala jsem se ted na školu. Možná to někomu může přijít jen jako špatná nálada, ale ty dny se cítím opravdu bezmocně, k ničemu, ošklivá a neustále obklopená představami o smrti. Sebevražda mě nikdy nenapadla, ani na ni nemyslím, ani ve snech si neubližuji. Žádám Vás tedy o radu, jak se s tím vypořádat, popřípadě mám někoho vyhledat? Velice děkuji předem za odpověď a přeji krásný den, s pozdravem, S.