Starší dotaz #4063

Dobrý den, je mi 16 let a od doby, kdy jsem nastoupil na školu to jde se mnou z kopce. Začal jsem dojíždět přes celou republiku, mám velké stresy, jestli mi budou navazovat všechny spoje a všude budu včas, ale s tím bych se ještě smířil. Školu jsem si vybral hodně těžkou, ale vždycky jsem patřil mezi ty, kteří měli lepší známky a nikdy jsem neměl ve škole žádné větší problémy. Až na konci tohohle školního roku se to všechno obrátilo. Posledním testem se mi úplně zvrátil průměr a musím dělat opravné zkoušky. Když mi to učitelka oznámila, tak jsem se ve škole v ten den málem sesypal, začal jsem vidět věci okolo zvláštně a připadal jsem si jako ve snu. Tak hrozně mi snad ještě nikdy nebylo. Nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal a myslel jsem, že ani nesetkám + ještě k tomu jsem byl na konci školního roku na dovolené a nestihl jsem dopsat test z jiného předmětu a musím udělat doklasifikační test. Kdyby to aspoň bylo všechno, ale on je ten předmět dost těžký, i učitel je takový problematický a test je také hodně těžký, a když ten test nezvládnu, tak se mi také průměr úplně zvrátí. A pak vážně nevím, co by se dělo. Já jsem z toho úplně odrovnaný celý prázdniny, nedokážu se vůbec učit ani na jedny zkoušky, protože jenom když pomyslím na školu, tak začnu strašně šílet a je mi do breku. Půlka prázdnin je pryč a já se prostě nedokážu připravovat, jsem tak ve stresu, že na to nechci vůbec myslet. Další věc jsou dost vysilující neshody a hádky s přítelkyní. Oba jsme dost náladoví. Kdybych nebyl tolik ve stresu, tak bych se nás vždycky snažil nějak za včasu urovnat, vím, že to jde. Ale když si vždycky vybavím ty moje všechny problémy, tak se spíš kvůli mně rozhádáme ještě víc. Už se vůbec nedokážu ovládat. A poslední věc, která mě strašně tíží je fobie, mám strašnou fobii z plazů. Stačí, když vidím jenom fotku, nebo ukázku dokumentu v televizi a začnu se strašně potit, začne mě bolet hlava, pak se začnu strašně rukama třít po celým těle, rvát za vlasy a chci zalézt někam do rohu a jenom řvát. Strašně se bojím, co by se se mnou stalo, kdybych se s tím někdy naživo setkal. Ani si to nechci představit. Neumíte si představit jak mi je, když sečtete všechny ty problémy dohromady, někdy, když jsem sám doma, tak si jenom stoupnu doprostřed místnosti a začnu strašně šílet, chvíli koukám do prázdna, pak se sesypu na kolena, začnu se celý strašně třást, hlas se mi taky třepe a hrozně se nahlas shazuju. Já lecos vydržím, ale věřte mi, že Vám píšu, když je mi opravdu nejhůř. Bojím se navštívit nějakého psychologa a ani nechci, ale poslední dobou si myslím, že už mi nic jiného nezbyde. Děkuji za odpověď.