Starší dotaz #4065

Dobrý den, už několikrát jste mi dobře poradila, tak bych chtěla poprosit znovu o Váš názor. Jedná se o 22 letého syna. Od dětství má DMO – sice jen "trošku", levá noha, ruka. Máme odcvičeno, odoperováno, laik na něm nic nepozná. Ale zcela jistě to vše mělo vliv na jeho psychiku. Je od přírody introvert a i to malé postižení na něho upozorňovalo. Nějak se s tím vypořádal po svém. Celou základku i střední školu to bylo dobré – měl kamaráda ve škole – sice tedy jednoho, ale díky za to. Po maturitě šel pracovat jako IT technik. Byla jsem šťastná, že vůbec našel práci. Dojíždí 2 hodiny ráno tam a 2 hodiny večer zpět. Přijede kolem šesté večer. A teď ten problém – je strašně sám, přijde, nají se a zaleze k počítači. O víkendu nevystrčí nos z domu. Ten jeden kamarád studuje daleko, tak se nevídají a jiného nemá. Je to strašně hodný kluk, miluje své sourozence – malou 6ti letou sestru hodně hlídá a ta jediná ho dokáže donutit jít se alespoň projít ven. Ale taky jen tak 1x za měsíc. Jinak jen sedí doma, nebo v práci a mlčí. Když si s ním jdu povídat, tahám z něho odpovědi, má problémy s komunikací, ale to měl vždycky, jen se to teď tak nějak zhoršilo, protože prostě nemá tréning. Zjistila jsem, že na počítači sází na sporty za docela dost peněz. Dluhy nemá, z výplaty mi dá peníze na domácnost, schová si na cesty a obědy a zbytek prosází. Dělá to z nudy – aspoň něco asi zažívá, nevím. Mluvila jsem s ním, že je to strašně nebezpečné, on se směje, že blázním. Strašně bych mu chtěla pomoct, aby nějak žil, ale nevím jak. Říkám mu, aby si našel nějako slečnu – je to hezký kluk – ale jen se směje. Myslím si, že by i rád, ale neumí to, je nesmělý až plachý. Mám ho nechat "hnít", nebo můžu nějak mu pomoci, aby si život trochu užil? On sám to bere, jako že to tak prostě je. Není aktivní typ a nikdy nebyl. Děkuju moc za názor.