Starší dotaz #408

Dobrý den, mám přítele, který má 4letou dceru. Když jí bylo 18 měsíců, rozešel se s její matkou, která když jí bylo 21 měsíců mu jí dala s tím, že nemá peníze a nezvládá to. Rok na to jsme se seznámili. Celé dva roky (kromě dvou dnů vloni v srpnu, kdy si jí vzala na náš popud a slibovala, že od září to bude týden a týden a nic) se matka o dceru vůbec nezajímala, přestože si vesele každý měsíc pobírala mateřskou. Nyní by chtěla střídavou péči a nejlépe hned. My však z toho máme trochu obavy a nemyslíme si, že je to nejlepší. Chtěli bychom proto poradit, jak bychom měli postupovat. Biologická matka je pro ní vlastně v podstatě cizí člověk, i když jak ona říká "jsme matka a dcera, tak se neboj". Malá na začátku našeho vztahu pojem matka vůbec nechápala a neřešila. Věděla, že někde matku má, ale nic víc. Ve svojí malé hlavičce si to všechno řešila, tak nějak po svém. Nejprve nás všechny překvapila tím, že začala řikat, že její máma umřela. Začala chodit do školky, takže jsme si řikali, že to bude tim, že vidí, že pro ostatní děti chodí mámy. Potom to už neřešila. My jsme jí řekli, že její máma trošku zlobí, ale že uvidíme jestli se polepší a bude zase hodná. Po roce, co jsem s nima, se mnou začala hrát hru, že mi řikala maminko a já jsem jí vždycky musela říct jménem. Nyní už mi tak říká normálně. Jak bychom měli postupovat a řešit tuto situaci, aby to pro malou bylo nejlepší? Nechtěli bychom, abychom jí způsobili nějaké trauma. Teď byla u matky půl dne – nechtěla k ní a večer potom plakala. Matka jí řikala, jak se jí moc stejská, jak je po ní smutná a že jenom ona je její maminka. Vůbec si nedovedeme představit, co se jí může v tý její malý hlavičce honit.