Starší dotaz #41

anonym Personál zeptal se před 15 roky

Dobrý den, už delší dobu mne trápí problém spojený se vztahem. Seznámila jsem se s jedním mužem. Bylo to před Vánoci. Oběma se nám zdálo, že si docela rozumíme, postupně jsme zjišťovali, že máme rádi podobné věci, že oba v životě hledáme stabilitu, rádi plánujeme…Vypadalo by to jako idylka, kdyby mi nedlouho po té, co jsme měli první schůzku, neřekl, že před časem skončil jeho 7letý vztah, ale že je se svou bývalou přítelkyní v kontaktu, že si jisté věci vyjasnili. Na přímou otázku, zda se k ní chce vrátit, mi dal jasnou odpověď, že ano. Neuvěřitelně mě to zklamalo, až mě samotnou překvapilo, jak moc, když jsme spolu do té doby strávili nemnoho času. I přes výše popasnou tíživou zprávu, jsme se až do teď scházeli. Impulsy k setkáním vycházely ode mě, ale když už jsme byli spolu, bylo nám hezky a paradoxně ani na jeho bývalou partnerku nežárlím. Dotyčný se zmínil, že se ještě s takovým člověkem jako já, zatím neseznámil, že je škoda, že jsme se nepoznali dřív, opakovaně mi však také říkal, že mi nechce ublížit, nedával mi (alespoň slovně) viditelnou naději. Tenhle týdne, jsem se od něj dozvěděla, že mluvil s bývalou přítelkyní a že to spolu znovu zkusí. Jeho rozhodnutí chápu, chovala bych se totiž stejně, protože on do toho vztahu hodně investoval, nedokáže ho ukončit, když ví, že jeho bývalá přítelkyně má zájem pokračovat. Má prvotní chyba asi byla, že jsem schůzky neukončila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, jak to s ním vypadá. Jenže jsem nemohla, protože jsem dosud takového člověka nepoznala. Netvrdím, že je dokonalý, jenže je první, o kom jsem byla vnitřně přesvědčena, že bych s ním byla ochotná strávit zbytek života ( i přes reálně krátkou dobu, co se známe). Po tom zdlouhavém líčení bych tedy ráda vyslovila svou prosbu o radu. Co mám dělat? Bitvu jsem prohrála a nedokážu se smířit s tím, že nemám naději na společnou budoucnost. Přestože učinil ono rozhodnutí o pokusu obnovit předešlý vztah, mám dojem, že by za předpokladu definitivního konce minulého vztahu, byl se mnou a že je vnitřně trochu rozpolcený (psal mi, že snad nebude svého jednání litovat). Nechci mu komplikovat stávající situaci, ale zároveň nechci ztratit šanci na život s takovým mužem jako je on.

1 Odpovědi
Mgr. Radana Rovena Štěpánková Personál odpověděl před 15 roky

Milá Marry, slzy sami o sobě pro miminko nic nezmění. Jste-li smutná, pláčem mu neublížíte… Manžel, jako váš partner má právo na to, spolurozhodovat o tom, zda zvíře bude či nebude členem domácnosti. O tom, že celá událost neměla optimální průběh, není třeba diskutovat. Bylo by dobré, kdyby jste vy dokázala rozloučení s pejskem vzít jako fakt, které neohrožuje vaši rodinu. To nepopírá, že pár slz k této situaci nepatří. Váš klid a akceptování situace je to nejlepší, co můžete pro sebe a svou dceru v této situaci udělat. Uvidí-li dcera, že vy rozhodnutí manžela akceptujete, že uznáváte jeho právo v této věci rozhodnout, bude i pro ni, tato situace snadněji zvládnutelná. (můžete se podívat na situaci tak, že uznáváte to, že manžel, miminko – je pro vás důležitější než pes a že i dcera by jistě raději volila tatínka než pejska…) Držím palce.

Potřebujete více pomoci?

Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.


Vlastní dotaz

Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.