Starší dotaz #4141

Vážený Děkuji za rady, v mládí okolo puberty jsem měl problémy se školou a šikanou což mě do budoucna i teď pronásleduje jak problémy s lidmi, strachu z práce a některých lidí. Toužím po uznání, pochvale, vděku i obdivu i za cenu totálního vyčerpání, v sobě to tak cítím, potřebuji si sám sebe vážit, že nejsem úplně odstrčený a zbytečný. Nyní jsem bez práce již 14 dní a velmi se trápím i když mám stále bojovného ducha. Některé lidi z minulosti co mi nějak ublížili nenávidím a již dlouhou dobu se jím snažím odpustit, ale marně, jen někdy dokáži vybít tu zlost, bohužel tyto stavy mívám i nyní k firmách, zaměstnavatelům či lidem, kteří se nechovají fér ke svým zaměstnancům a pouze je využívají pro vlastní prospěch či lidem, kteří jen řvou a chtějí po mě hned od začátku v práci výkonu aniž bych to měl vše v ruce a to mě také velmi znervózňuje a pod tlakem se často vzdávám a stává se že někdy radši práci skončím ( mé nervy a strach mi nedovolí pokračovat. U psycholožky jsem dostal doporučení že si mám co nejdříve najít práci a dostal jsem místo neurolu, který prý škodí hlavně dlouhodobě na paměť tablety 2 na noc buronil.Jinak se snažím udělat pracovní plán 3 práce od 1-4 abych v případě neúspěchu měl zálohu a snažím se na firmám či agenturám psát že preferuji samostatnou, klidnou a manuálně nenáročnou práci s přátelským kolektivem. Plánuji i další dálkové studium, jelikož nechci stále dělat jen rukama a být dělníkem až do konce života. Bohužel vše je dnes postaveno na výkonu, známostech, podlézání což také nesu velmi nelibně a mé myšlenky jsou většinou negativní a velmi nepřátelské, proti těmto všem neduhům. S psychoterapií mám také zkušeností byl jsem kdysi v Kroměříži dá se říci že jsem si tam odpočinul, líbilo se mi tam a nakonec k nám přišla rada že všichni, kteří jsme tam byly jsme citlivější a venku vládne džungle. To se potvrdilo jakmile člověk opustil psychoterapii začaly každodenní problémy. Nicméně jse jich v životě nahromadí někdy až moc a stačí až to v člověku bouchne. Obecně věřím na karmu, čtu knihu od Luule Viilma Odpouštím si duševní světlo a myslím si že buď pikám za minulý život či mě osud do cesty staví záměrně překážky a čím více trpím tak se budu míti v příštím životě lépe. Konzumní svět, který je postavený jen na zisku, síle, aroganci asi není pro mě. Možná že patřím někde do tibetského kláštera.