Starší dotaz #4173

Dobrý den, v posledních měsících se zamotávám do několika spolu souvisejících problémů, ze kterých neznám cestu ven. Týká se to především mého vztahu, ale ovlivňuje to i jiné části mého života jako práci nebo i přátelství. Nedokážu si připustit, že by mě mohl mít můj partner skutečně rád – nevěřím mu a neustále čekám nějaký podraz, ačkoli mi nikdy nedal jedinou záminku abych mu nemohla věřit. Neustále si představuji co hrozného by mohl dělat, žárlím na každou ženu o které se zmíní, jsem přesvědčená že se mnou tráví časp ouze z lítosti a že si o mě myslí, že nejsem dost dobrá. Dokážu si sice logicky vysvětlit, že to není pravda, ale stačí jeden slabší moment a všechno se zrhoutí. V tu chvíli se složím, pláču a není mi pomoci – jako bych ani nechtěla pomoct a bavilo mě se utápět v sebelítosti a v tom, že mě nikdo nemá rád, že jsem neschopná a že nevím co s tím mám dělat. Když to skončí, řeknu si, že už to dělat nebudu, že přece vím, že je to blbost a že se jen lituju, ale do několika dní je to zpátky, často horší… Když to se mnou partner řeší, pláču, vysvětluji mu celou situaci a že mi on nemůže nijak pomoct, protože je to v mojí hlavě a moc dobře vím že i když mě bude neustále přesvědčovat že se nic neděje a že mě miluje, můj problém to nevyřeší. Pokud to neřešíme, po nějaké době vybuchnu protože je mi líto, že ho nezajímá, že jsem smutná. Tohle všechno doprovázím teatrálními gesty a odchody, pláčem, křikem, třesem,… Můžete mi prosím poradit nějaký skutečně fungující způsob jak s podobnými pocity bojovat ve chvíli kdy přijdou? Přečetla jsem snad každý návod, ale "víc si věřte" a "uvědomte si, že je to jen ve vaší hlavě" mi prostě nepomáhá. Předem děkuji za odpověď¨ Lenka