Starší dotaz #4191

Dobrý den, před časem jsem psala o své 14leté dceři a o jejím otci, který k ní stále nepřiznal otcovství. Setkala jsem se s ním a nastínila mu, proč bych ráda tyto věci měla v pořádku a proč mi přijde zbytečné řešit to přes soud, když se můžeme domluvit…. Moc jsem s ním ale nehnula… Řekl, že ten papír nepotřebuje, takže to řešit nehodlá. Na můj argument, že zbytečně vyhodí peníze za soud, když je výsledek předem jasný řekl – že to je na mě…a že on stejně nic nemá, tak si na něm nikdo nic nenabere….Totéž placení u alimentů…. Připadá mi to jako reakce malého dítěte…. Vůbec se mi do nějakých soudních tahanic nechce – tím spíš, že mám pocit, že z něj stejně nic nedostanu… Očividně se k tomu jako chlap postavit nechce…. Ani mu nevadí, že o tom dcera ví – prý než papír je podstatnější, že její otec JE a má ji rád…. To sice ano, ale k otcovství přece patří i povinnosti a ty on prostě nechává na mě… Tečka. Mrzí mě, že je s ním taková nedomluva. Nevím, jak se k tomu postavit. Vím, že pokud to nechám tak, bude to pro mě finančně těžké. Pokud to naopak udělám, budou to asi nervy s ním nějak smysluplně hnout…. A to jsem si myslela, že miluju ROZUMNÉHO chlapa…. Poradíte ?