Starší dotaz #4193

Dobrý den, již delší dobu se cítím emočně úplně vysílená a mám předtuchu na depresi. Trvá to od září, kdy jsem se již od začátku školního roku nedokázala dostat do systému povinností, ale ani zájmů. Již pátým rokem hraji na piano a šestým na kytaru. Vždy jsem byla chválena a hraní mě neuvěřitelně baví. Od začátků až po teď jsem si v hudbě nevypěstovala pouze koníčka, ale celkově velmi silný vztah. Vždy mi to šlo zlehka a bez problémů. Nyní mi ale dělá potíže se k tomu vůbec ‚dokopat‘ a vydržet. O učení jsem také přestala mít absolutní zájem. Nutno říci, že mi jsou známky opravdu naprosto jedno, a to chodím na gymnasium. Takováto ztráta zájmů plus stavy nespavosti střídající se naopak zase s únavou a občasná nechuť k jídlu ve mně vzbudily myšlenku, jestli se nemůže jednat o depresi. Často také brečím a cítím se beznadějně, a to všechno hlavně proto, že mám dlouhodobý psychický problém, a tím je má orientace. Jsem totiž, a to teď vím už jistě, transsexuál. Nedokážu o tom, ale s nikým mluvit, bojím se, že je zklamu. Myslela jsem, že to v sobě dokážu dusit dýl, dokud se definitivně neodhodlám k tomu to říct. Vidím, že to ale nezvládám. Jsem absolutně mimo a jsem zpomalená. Řekli mi to i učitelé na hudební nástroje, a to mě mrzí ještě víc. Strašně moc chci hrát a radovat se z toho, ale nejde to. Před týdnem jsem s tím chtěla začít sama bojovat, ale dnešním dnem zjišťuji, že to nezvládnu. 2 dny mi vydržel entusiasmus a tím to skončilo. Je mi pouze 17, ale mám pocit, že bych radši nebyla, protože nevím, jak z toho kola ven. Prosím o pomoc, radu, cokoli, děkuji