Starší dotaz #42

Přeji pěkný den, mám problém, který nevím jak řešit. Máme s manželem 10letou dceru. Od malička si přála peska. Manžel ale nechtěl. Přemlouvaly jsme ho obě až svolil. Dcera byla šťastná, je totiž jedináček.. Jenže vyskytly se problémy. I když si manžel s pejskem hrál a cvičil ho vadilo mu, že jsou všude roztahané věci po zahradě, že jsou všude bobky, zamazané zdi, atd. Nečekaně jsem ootěhotněla a tím navedla manželovi vodu na mlýn. Pořád mluvil o tom, že dítě a pes to nejde. Napsal již několikrát inzerát na net, že daruje psa, ale mi jsme na to s dcerou nereagovaly. Nyní, když se blíží můj termín porodu, napsal inzerát znovu a odpověděla mu paní. Psa tedy odvedl. Dcera je úplně hotová. Pořád brečí a já taky. Všude kam se podívám ji vidím, ale je mi po ní smutno. Paní, která si pejska vzala bydlí od nás 60km, ale dala nám na sebe kontakt, abychom si mohly dopisovat přes internet a mohla nám posílat fotografie. Připadám si před dcerou hrozně. Nedokázala jsem to zastavit a vím, že jsme jí hodně ublížili. Byl to její pes a my ho dali pryč. Jsou to zatím 3 dny, ale je to hodně živé. Bojím se plakat, abych neublížila dítěti v bříšku, ale nejraději bych křičela do světa. Prosím o radu, co mám dělat? Jak jí utišit? Bojím se, aby neměla nějaké psychické následky. Moc mě to trápí. Děkuji předem za odpověď