Starší dotaz #4209

Milá Lidu, popřejte vnukovi zkušenosti, které potřebuje… nezachranujte ho, přijměte, že i když spadne na dno, je to zkušenost, kterou potřebuje… je na něm, aby svou cestu nalezl.Babičko, neidentifikujte svou životní spokojenost s vnukovou socializací. Vemte od něj odstup a nechte ho jít po svém… V 18ti necht mu rodiče zaplatí ubytovnu (na dva/tři měsíce) a vymění klíč od bytu…. Zacituji paní Blechovou (proč psát něco, co již bylo napsáno): Jen člověk, který se umí uživit sám, si bude vážit své práce i práce druhých, bude mít úctu k sobě i k druhému, bude si vážit přírody, protože mu dává dary. Člověk, který jen bere, o nic se nesnaží svojí prací, výše uvedené hodnoty nemá. Je věčně nespokojený, protože netvoří, a proto nemůže mít z ničeho radost. Radost se dostavuje z námi vytvořených věcí, víme, co nás to stálo. Vše je obsaženo ve všem, proto když začnete pracovat na sobě, není to jednoduché ani pro vás, ani pro vaše okolí. Vše se neustále odehrává v procesu učení. A duše, které prošly koloběhem učení, se můžou odebrat na jinou planetu. Mají myšlení na vyšší úrovni, už si uvědomují odpovědnost k sobě, k přírodě a k celému Vesmíru. Duše, které se přišly učit, zůstávají na této planetě a učí se záchraně. Jak jsem již dříve psala, naše planeta převibrovává do vyšších úrovní a může s sebou vzít zase jen duše, které převibrovaly, naučily se zachránit sebe. Tyto duše jsou již platnými účastníky Vesmírného tvoření a Vesmír je svolává k sobě, proto tyto duše můžou stoupat v jemnohmotných vibracích výš a duše, které jsou těžké ve svém myšlení, ještě nechápou sebe, ale snaží se pochopit druhé a jim pomáhat, zůstanou s nimi, aby jim mohly pomáhat na jejich cestě. Vždy ve vývoji času dochází k jemnohmotnému odpojení planety a duší znalých na ní od planety, která si zachovává svoji původní tvář pro ostatní duše, které pokračují v učení. (a pokračování trochu navíc, ale třeba se taky hodí: Duše, které se nyní rodí, se již mají rády a přišly pomoci planetě k její záchraně. Tyto děti, když jim něco dáte, vezmou si to a nic vám za to nevrátí. Necítí žádný závazek vůči vám. Ale zase, když jim nic nedáte, jsou schopny se o sebe postarat, na rozdíl od emigrantů. Nové děti jsou už čisté, už se nerozdávají, a tím můžou nastolit pořádek s nově příchozí masou. Už si umí chránit své srdce. Skrze srdce ví, kdy pomoci a kdy ne. Emigranti si od vás vše vezmou, ale vděční vám za to nebudou. A když budete chtít, aby si vše zajistili svojí prací, nebude se jim chtít. Je to podobná energie cikánům, jen někteří za 1000 let se dokázali vymanit z rodu a žít jinak. Rodové tradice jsou silné, a abychom se změnili, trvá to někdy mnoho let. Nedokáží pochopit naše hospodaření a my jejich. Nedokáží pochopit náš život ženy a muže a my jejich. Muži, kteří k nám přicházejí, vidí ženy, které pomáhají emigrantům jako „bláznivé ženy,” a ptají se: „Cožpak ony nemají muže? Proč jim to jejich muži dovolí.” Budou se snažit, abychom žili dle jejich představ a my, aby oni žili dle nás. Bude velký zmatek ve vnímání lidí a lidé si budou muset uvědomit o to více víru v sebe. Srdce se nebojí a nechává se vést anděly, rozum se bojí a hledá záchranu v druhých.)