Starší dotaz #422

Dobry den, je mi jasne, ze muj problem (nebo spise problemy) nemuze byt vyresen hned a tady, ale stejne by me zajimal Vas nazor, vlastne za nej budu moc rada. Je mi 32 let, vlastne temer 33, nejsem vdana a nemam deti. Poslednich trinact let jsem byla takrka porad v nejakem vztahu. Vsechny vztahy trvaji dele, vetsinou nekolik let (nejdelsi 4,5 roku) a ze vsech jsem odesla. Po kazdem tom vztahu si slibim, ze budu sama a udelam ‚si v hlave jasno‘, nez se zase do dalsiho vztahu pustim, ale nikdy to tak neni. Dalo by se rict, ze pokazde, kdyz uz z jednoho vztahu odchazim, jsem ‚zamilovana‘ do nekoho dalsiho a pokud ne, brzy se nekdo takovy najde. Ted jsem asi dva mesice sama a premyslim, proc jsem takova, jaka jsem. Nikomu neduveruju, neverim v manzelstvi atd. Z casti vim, ze za to muze moje detstvi, nasi se rozvedli, tata od nas odesel a ja ho leta nevidela, a pozdeji, kdyz byl ‚donucen‘ se o me starat (po smrti me mamky – to mi bylo osm), o me nikdy nejevil zajem, spis naopak – daval mi fyzicky a psychicky (denne) znat to, jak jsem mu znicila zivot. Ne zrovna zarny priklad toho, jak ma rodina vypadat. Kdyz jsem se konecne dokazala memu otci postavit a rovnez po mem prvnim vztahu, kdy se me pritel snazil ve vsem ovladat, jsem si slibila, ze uz se zadnym chlapem omezovat nenecham a ze budu s jen s tim, kdo mi bude opravdu rozumet a chapat me. Jen proste nikoho takoveho nenachazim. Zadny chlap pro me neni psychicky dost silny. Ve vsech vidim velke slabochy a prijde mi, ze oni mi nejsou oporou, ze jsem to vzdy ja, kdo musi pomahat jim a nebo se mi nezda jejich zajem dostatecny a nebo jsou az prilis dominantni a ja se ve vztahu citim nesvobodna. Vzdycky kdyz vidim, jak nekomu nefunguje vztah ci manzelstvi (a podle mych meritek nefunguje temer zadny) – jako by to jen utvrdilo me presvedceni, ze to proste nema cenu. Mimo vztahy jsem hodne melancholicky clovek a hodne casto mi pripada, ze nic nema cenu. Ze lide jsou kruti, povrchni, ze se kazdy nekam honi, kazdy zahyba, ze to jde se vsim z kopce, a tak nejak se smiruju s tim, ze jsem divna a ze mi neni pomoci.