Starší dotaz #4241

Dobrý den. Chtěla bych se vám svěřit s pár věcmi a doufám že vám nebudu připadat jako blázen. Je mi 16 let a bydlím rodiči a se svou sestrou. Asi bych měla přejít rovnou k věci. Rodiče se odjakživa starali o hodně víc o mojí starší sestru než o mně. Měla vždycky různé problémy (potom i hodně let anorexii) oni se s ní celý dny jenom hádali. To zapříčinilo to,že jsem si připadala jako bych neexistovala. Byla jsem vždycky nekonfliktnía tak podle nich nebylo potřeba se o mně starat-do teď si to myslí. Nikdy jsem nikomu o tomhle všem neřekla-v 7dmi letech jsem to ani moc nevnímala ,ale jak šel čas začala jsem mít taky problémy..někdy to byly prkotiny a někdy dost vážné věci- ale já se jim s ničím nikdy nesvěřovala protože jsem si říkala že to zvládnu sama a nebudu na obtíž. A od té doby mám v sobě něco jako blok. Nedokážu to vysvětlit ale ten mi vždycky říká ,, nesvěřuj se ani své kamarádce. Nikomu. Zvládneš to sama. Oni by se ti za tvé problémy jen smáli.“ Abych to shrnula- všechny své problémy držím v sobě a hodněkrát jsem se i sesypala. Jednou mě viděla sestra brečet- nikdy nebrečím před ostatními- a řekla ať neřvu jak malá. V tom okamžiku se ve mně něco zvrtlo. Od té doby nedokážu brečet před ostatními. Ten hlas mi zase říká že brečet je slabost a já nejsem tak slabá jak si myslí. A pak to přešlo až tak že na mě křičí kvůli hloupostem a já mlčím protože když jsem se kolikrát snažila něco říct na svou obranu a hlas se mi neskutečně třásl a draly se mi do očí slzy. Pak když se vyřvali jsem šla do pokoje a chtělo se mi hrozně brečet. Místo toho abych se vybrečela se po každé hádce řežu. Pak se víc soustředím na tu bolest a je po breku. Nevim co mám dělat . Jen co mě někdo trochu naštve se mi do očí hrnou slzy. Mám problém se sebepoškozováním a nedokážu se nikomu svěřit. Vím že to zní jako kravina ale opravdu to nejde. Nevím jak dál