Starší dotaz #4244

Dobrý den, Jmenuji se Bára a potřebuji se svěřit. Tenhle rok studuji prvním rokem střední průmyslovou školu… Tato střední škola je v našem okolí považovaná za prestižní a velmi váženou školu, takže je jasné, že není vůbec jednoduchá… O to tu ale zatím nejde… Začalo to podzimem 2014, kdy jsem podávala přihlášku na uměleckou střední školu. Věděla jsem hned, že tam chci a že prostě budu studovat výtvarnou kulturu, která mě mimochodem vážně baví. Rodiče mě i podpořili… Problém byl v tom, že lidi, kteří tam se mnou byli, se nedali vůbec srovnávat se mnou. Malovali ÚŽASNĚ. Když mě mamka vezla večer domů z talentových zkoušek už jsem věděla, že mě nevezmou… Ovšem naděje umírá poslední a proto mě to velice psychicky vzalo, když mě nevzali… Od té doby jsem přestávala kreslit. Nějak jsem si nevěřila. Měla jsem pocit jako bych zklamala. Všichni mi tak drželi palce. Byla to ta jediná věc, kterou jsem milovala a ona prostě nevyšla. V tu chvíli jsem si to ani neuvědomovala, že prostě žádnou uměleckou školu studovat nebudu. Prostě mi to nedocházelo. Pak ale přišel čas jara a přijímací zkoušky na normální školy se blížili. Dala jsem si přihlášku na jednu soukromou školu Právní, kde by mě bavila psychologie. Bohužel je to škola, která nemá moc dobrý ohlas, jelikož tam chodí lidi(samozřejmě né všichni), které mají špatné známky, ale jelikož platí, tak procházejí až k maturitám… Upřímně jsem na to už kašlala, a řekla jsem si: „No jo, tak tam jdu no… Co se dá dělat. Stejně je to vše už v Prčicích.“ Měla jsem ale možnost si dát přihlášku ještě na jednu školu, jenže já už ani pomalu nevěděla kam a proč. Bylo mi to jedno. Mamka mě přemlouvala, ať zkusím průmyslovku, protože spolupracuje s firmou, kde mamka pracuje. Taťka mě taky přemlouval a říkal, že je to skvělá volba a že obor „Technické lyceum“ je kreativní obor a že teoreticky budu dělat, to co mě baví. Chce, abych po něm převezla řemeslo, jelikož opravuje počítače… Přísahám bohu… Neřešili se mnou školu, furt říkali jak je to na mě… Mně jen chyběla podpora… Nechápali, že sakra nebudu dělat, to co mě baví… A půjdu na něco, co mi je absolutně cizí. Na právní školu mě vzali, ale na průmyslovku ne…. Vzali mě ale na odvolání, tudíš jsem věděla, že budu mít problém. Protože tam budou chytří lidé a já jsem prostě umělecky založenej typ. Nikdy mi nešla matika a nikdy mě nebavilo se učit. NIKDY. Je konec 3. Měsíce školy a já to prostě nezvládám. Propadám ze 4 předmětů a prostě mám pocit, že v té třídě a celkově škole nemám co dělat. Třída plná kluků a tří holek mě má za nehorázně blbou krávu, která nechápe ani podělané dělení zlomků. Co mám dělat proboha? Mám se jim omluvit snad? Omluvit se za to, že nejsem na škole, která by byla jako dělaná pro mě? Že nejsem na své vysněné škole? Že nejsem chytrá jako oni? Že radši kreslím, než počítám? Že radši kreslím portréty než technické výkresy? Že to prostě nezvládám? Jediné dvě řešení, které vidí každý člověk, kterému se svěřím, řekne, že se neučím anebo, že mám přestoupit. Za1) Učím se… Už ano, ale i tak to nestačí. Protože jsem neustále pozadu. Mám pocit, že jsem jediná ze třídy na odvolání. Za2) Přestoupit? Lehko se to řekne… Otázka: Kam? … Kam mám přestoupit? Na uměleckou jsem volala a nemají zájem. Prostě nemají… a kdybych šla na učňák či něco podobného, tak už bych zklamala i sama sebe… Vše se změnilo příchodem na střední. U mě bohužel k horšímu. Nikdy jsem se necítila, tak trapně… , tak poníženě každou hodinu, protože prostě nic nevíte. Nebaví mě ta škola a NIKDY nebude. NIKDY! … Teď mi prosím řekněte, co mám dělat?