Starší dotaz #4266

Dobrý den, jmenuji se Anežka a má nejlepší kamarádka (14) trpí depresemi a má navíc diagnostikovanou i obsedantně kompulzivní poruchu a spánkové poruchy. Momentálně je ve fázi, kdy má depresi, navíc sklony k sebepoškozování a řekla mi, že má i halucinace. Vím, že je silná, jelikož se se svými depresemi dřív vyrovnala sama, což je podle mě skutečně těžké v její situaci. Chodila na terapie vždy tam, ale byla se svojí matkou a proto jí vlastně téměř nic neřekla a terapie proto neměla smysl. Vím, že je odborná pomoc důležitá, proto jsem jí donutila zapsat se na terapie k psychiatrovi. Bohužel asi příliš nevěří v to, že by jí mohla terapie, případně i antidepresiva pomoci a osobní přesvědčení je pro léčbu to nejdůležitější. Tímto jsem Vás chtěla uvést do situace, ale můj dotaz směřuje k něčemu jinému. Jak se mám chovat, když mi řekne, že měla halucinace, že má strach. Jak reagovat, když mi řekne, že se pořezala? Vím, že je chybou přistupovat na bludy, jako kdyby existovali, ale i ona sama ví, že jsou to bludy a přesto je má. Její halucinace jsou prý smyslové jen v noci, kdy něco slyší nebo vidí, ale přes den je to halucinace pocitová, kdy jenom cítí, že něco je a má strach ze všeho. A jak jí mám přesvědčit, aby dala terapii šanci? Děkuji Vám za jakoukoli odpověď A.