Starší dotaz #4288

Dobrý den, chtěl bych pořádat o radu ohledně vztahů. V mládí jsem byl dost komunikativní a údajně až extrovertní, nyní jsem na vysoké škole a jsem pravým opakem. Často necítím důvod, se s nikým moc bavit, zkrátka proto, že mne nebaví obecné řeči, které mne nikam neposouvají a vzhledem ke svým zájmům (horolezectví, středověký šerm, outdoor) si ani nemám s lidmi okolo co říct a nechci s nikým "jen tak tlachat." Mám málo přátel a všichni lidi, jež znám, jsou z minulosti, neumím se moc seznamovat. Chtěl bych si rozšířit okruh přítel i na vysoké škole, nevím ale jak. Co mne ale trápí víc, je můj vztah se slečnou. Již jsem měl pár známostí a vždy byl vztah pro mne především stres. Již předem se strachuji, že si s ní nebudu mít co říct a že to později bude vést k rozchodu. Když jsem s ní, často se začnu obávat, když nastane chvilka ticha, ve které panicky vymýšlím další věc, co bych mohl říct, abych ticho přerušil. Především se to stane ve chvíli, kdy si vyprávíme historky a padne řada na mé vyprávění, věci z historie si z nějakého důvodu moc nepamatuji, přitom mám historek hodně, už jen díky svým zájmům. Myslím, že strach může způsobovat nízké sebevědomí, moje slečna je chytřejší než já, a já se bojím, abych ji dokázal udržet. Navíc my hned na začátku řekla, že většina jejich vztahů ztroskotala na tom, že ji její přítel intelektuálně nedostačoval. Je smutné, že nejkrásnější chvíle ve dvou, jsou pro mne tak stresující. Moc děkuji za Váš čas.