Starší dotaz #4290

Dobrý den, je mi 24 let a žiju už 3 roky s přítelem (30 let). Tento muž má z předchozího vztahu 2 děti (chlapec 9 let, holčička 4 roky). Děti žijí u své matky, ale přítel si je cca 4x do týdne stejně bere k sobě. S holčičkou docela vycházím, ale s klukem mám obrovský problém. Nedokážu si na něj zvyknout. Vadí mi na něm úplně všechno. Chlapec je u svého táty strašně rád, a zároveň si je vědom toho, že táta je rád s ním. Chlapec toho zneužívá, ví, že když provede cokoliv, tatínek mu odpustí a vše bude zase ok. Lže, ve škole má neskutečné kázeňské problémy vzhledem ke svému věku. Doma odmlouvá, o všem diskutuje, na všechno musí mít komentář – působí jako machýrek světa. Je neposlušný. Všechny tyto problémy ale vidím jen já. Přítel jen říká, že jsem proti němu zaujatá. Já to však vážně vidím objektivně, konzultovala jsem chlapcovo chování s jeho učiteli, a shodli jsme se na tomtéž……Když tráví dny chlapec u nás, nedělám nic jiného, než že ho jen vychovávám, poučuji, kárám…..A TO MI ZASE VADÍ, nechci být ta zlá TETA. Jenže když ho nevychovává otec, matka stojí za ….., kdo to má tedy dělat? Jsem zoufalá. Když už vím, že má chlapec zase přijet, jsem nervní, protivná a mám depky…. Přítele ale miluju, a nedokážu ho jen kvůli dětem opustit. Vždyť sama jsem učitelka, a pracuji u dětí….Strašně moc se snažím s chlapcem vycházet po dobrém, ale prostě to nedokážu…Prosím o vaše názory a rady. Děkuji M.