Starší dotaz #4300

Znáte ten pocit, kdy okolo sebe máte plno lidí, ale přesto nikoho? Kdy byste někomu chtěli vyklopit všechny své myšlenky, ale sami o těch myšlenkách pochybujete a nejste si jisti, zda by je pochopilo vaše okolí, když ani vy sami vlastně ty myšlenky nedokážete uspořádat? Kamarádky mi sice nechybí, pokud tedy ovšem nejsou lehce náladové. Stejně jim nemůžu říct úplně všechno. Přítel( – psychická podpora, dále jen D) no toho přeci taky mám. Tak kde je problém? Proč se cítím tak, jak se právě cítím? Aha… možná proto že ten vztah asi nikdy nebude mít tu pravou jiskru. Ehm.. Pro Něj tedy ano (samozřejmě) bohužel já jsem jako vždy pozadu. Mé city jsou na bodu mrazu. Proč nedokážu vůči němu rozvíjet nějaké hlubší city? Proč se mé city musí rozvíjet k někomu úplně jinému? K někomu pro mne absolutně společensky nekorektnímu? Moje současná oběť (ano! Jak výstižné pojmenování!) byla již kladně přijata posudkovou komisí (rodina, přátelé…) teď se přece nemůžu zničehonic rozhodnout, že se žádná velká „láska“ nekoná … ach ty feromony… Když já myslela, že když si konečně najdu někoho normálního, někoho kdo se ke mně hodí, někdo kdo by mi logicky měl vyhovovat, že konečně zapomenu na V. Dokonce jsem s V částečně přestala komunikovat, vymazala veškerý chat na fb, smsky, fotky… (vzpomínky bohužel mazat nelze) nechala jsem si ho POUZE jako kamaráda…. Hmmm týden, pak to zas byla moje hračka… asi bych se měla cítit mizerně, ale není to tak. Jaký by byl asi život s V.? Ne! To by přece nešlo. Víš, přece jak se chová? Proč jsi tak naivní? Proč se chovám jak prvotřídní husička? Vždyť V. se ke mně nikdy nechoval tak hezky, rozhodně ne tak, jak by se měla chovat životní psychická podpora. Nemyslím, že by se něco změnilo po našem sloučení (Které mimochodem vůbec není reálné). Doufala jsem, že po sexu s D na V zapomenu, bohužel, ba právě na opak, hned druhý den po té, jsem přetrhala pouze kamarádské vztahy s V a znovu si z něj udělala hračku..Ale to já nechci! Chci něco víc. Vlastně jsem chtěla něco víc s kýmkoliv, ale D mi to prostě nedokáže dát. To A byl někde jinde… jak já byla slepě zamilovaná.. A to poprvé v životě zamilovaná v pravém slova smyslu! Bohužel on nebyl, tedy byl, ale stále do své bývalé přítelkyně. Proč jsem jen přehlížela to, jak mi přehlíží? To že spolu akorát spíme, jinak se ani moc reálně nedokážeme o ničem bavit? Ale V z hlavy uměl vyhnat dobře… Byly doby, kdy jsem si při sexu s V představovala A, teď je doba, kdy si při sexu s D představuji V.. To opravdu o ničem dobrém nesvědčí. Ani nevím s čím chci poradit, nejspíš se jen jedná o jakousi duševní slabost, možná to působí tak, že jsem jen znuděná svým vlastním životem. Každopádně vždy jsem před sebou viděla smysl všeho co dělám, teď v mém počínání ztrácím smysl i rozumné uvažování.