Starší dotaz #4307

Dobrý den, potřeboval bych pomoc či radu týkající se toho "kam směřovat dál" a najít nějakou motivaci, protože poslední dobou (spíše už od základní školy cca 8. ročníku ji moc nemám a to zasahuje do věcí, které dělám). Jsem student gymnázia a za rok a něco budu maturovat, ale pořád se ve mně mísí několik věcí. Jsem docela zmatený z toho, čím bych chtěl být, plány těch by bylo hodně (chtěl bych cestovat, umět jazyky a dělat práci s nějakým "nábojem", hlavně mít nějakou vysokou školu), ale rozhodnutí se ne a ne dostavit. Dělal jsem si již mnoho "testů" a podobných věcí, které by mi měly pomoci s tím, čím bych chtěl být, ale ukazují jen to, co už dávno vím "tedy něco mezi". Myslím tím to, že jsem nerozhodný a můžu být "čím chci". Což mě docela zmáhá a nevím, co dál… Do toho nahrává docela trapná až smutná věc. Příchodem na gymnázium jsem doufal, že to bude něco lepšího, naučím se a učení mě zase bude bavit (na základní škole jsem to učení měl docela rád a bavilo mě a mohu říct, že zjišťování nových věcí a skutečností je pro mě skoro "hobby"), ale opak se stal pravdou, podle toho, co se učíme to vypadá na opakování zš s nějakým "prohloubením", ale to mi nepřijde zajímavé a přestávám se učit. Tudíž to přešlo do starých kolejí, na zš mě i učitelé tlačili na gymnázium už od páté třídy, protože dřív to nešlo. Rodiče byli opačného názoru, chtěli, ať si užiji dětství. Tato myšlenka byla z jednoho pohledu skvělá, ale poslední dobou mi dochází, že nebyla správná. Čím jsem byl starší, tím více mě škola přestávala bavit, nedělali jsme nic zajímavého a vždy jsme čekali na "pomalejší žáky", což bylo na škodu. Chodíval jsem na olympiády a podobné akce, docela se mi dařilo, krajská kola i republiková, jen mi to nestačilo, chtěl jsem více, četl jsem, zkoušel nové věci a byl jsem daleko před ostatními, ale neviděl jsem žádné výsledky, tak to ve mně začalo požírat moji důvěru v sebe sama a v to, že něčím budu. Předchozí dva odstavce byly pro nastínění situace, která se se mnou táhne už delší dobu a jsem z ní zoufalý, zkoušel jsem mnoho věcí, ale nemůžu se dostat k tomu, že budu studovat a začne mě bavit, jak škola, tak poslední dobou i život… S tím životem to mám trochu složitější, vždy jsem byl aktivní sportovec, hrál jsem profesionálně a dařilo se mi (florbal, fotbal, běh, poslední dobou i posilování a částečně kulturistika), jenže se stala nárazová věc, nejspíše se to na mně vše podepsalo a začalo to bolestmi na hrudi, díky kterým jsem byl poslán na kardiologii a tam mi zjistili vysokou hypertenzi, kterou léčili léky, které mi tlak srazily až na kritické minimum. Byl mi zakázán sport nebo jeho provozování na nějaké lepší úrovni. Předtím jsem na tom byl skvěle a byl jsem rád za to, jak se mi daří, ale teď si připadám jako životní troska a přestal jsem mít víru v to, že se to zlepší, přešla mě chuť na vše, co mě bavilo, třeba i před měsícem (před měsícem jsem začal mít tuto krizi). Když jsem přišel o své koníčky, hledal jsem další jenže bez úspěchu, což mě ničí a nevím, jak dál. Myslím si, že tato fáze, co zažívám je způsobená i tím, že jsem zmatený z mé budoucnosti. Další věc týkající se školy jsou moji rodiče, hlavně moje matka, docela často mi říká, že budu muset studovat ještě nějakých X let a to mě už pomalu rozežírá zevnitř, protože to vím a nepotřebuji to opakovat pořád. Rodiče chtěli, ať jdu na nějakou průmyslovou školu, protože to budu mít jistotu práce a ne jako na gymnáziu, protože to když udělám, tak nemám nic. A snad poslední věc, co mi je na škodu je nějaké sebeprosazení. Ať dělám co dělám, tak se bojím nějak prosadit, i když tomu tak dříve nebylo, spíše to bylo naopak. PS: Vím, že tento článek není nějaký seskupený, ale nevěděl jsem, jak to jinak sepsat, protože poslední dobou je toho na mě moc a nevím, jak a co dělat dál.