Starší dotaz #4444

Dobrý den, jsem ve zvláštní životní situaci a nějak se s ní neumím vnitřně poprat. Pět let jsem pomáhala příteli dostat se ze závislosti na alkoholu a nechci tu popisovat horor kterým jsem prošla, prošla jsem jím dobrovolně a věděla jsem že to nebude lehké. Teď když se to po druhé léčbě povedlo a začal konečně normálně žít, nějak nedokážu být šťastná.Stále ho doopravdy silně miluji, ale necítím z jeho strany opravdovou lásku. Sice tvrdí že mě miluje a že beze mě neumí žít, ale když ho potřebuji není se mnou (zapoměla jsem uvést že každý máme svou domácnost), nechápe že i já mám problémy a navíc po tom všem dost i psychické a že bych se chtěla cítit chvíli opečovávaná. Stále se teď trápím, snad víc než když se léčil. Zvažovala jsem už i rozchod, ale nejde mi na něj nemyslet a je mi smutno když i představím že bych ho už neměla vídat. Nějak si v tého situaci nevím rady….děkuji za nějakou radu