Starší dotaz #4455

Dobrý den, za měsíc mi bude 15. Moji rodiče mi říkají, že jsem sobecký, upřednostňuji svoje zájmy před zájmy ostatních, dělám jen to co se mi hodí (ale nedělám to schválně – to mi neříkají, to říkám já), nedokážu plnit základní povinnosti atd. Nedokážu přiznat svou chybu, jsem prostě přesvědčen o tom, že to, co jsem udělal, nebyla moje chyba, ale ostatní mi říkají, že byla, potom kvůli tomu doma vznikají hádky. Často se nedokážu poučit, když jsem udělal něco špatně, příště to prostě udělám zase, jako bych na to zapomněl. Snadno se naštvu, ale nejsem agresivní, jen se urazím a například prásknu dveřmi, rozhodně na nikoho neútočím, nejsem bojový typ. Přijde mi, že nejsem k ostatním tak citlivý, jak by bylo správné, prostě jim řeknu, co si myslím a často to není úplně vhodné. Mám stále potřebu někoho opravovat, např. když napíše nějakou pravopisnou chybu. Nebo už nemám tolik emocí. Dříve mi někdo řekl něco smutného, co se mu přihodilo, a já jsem s ním dokázal soucítit a bylo mi ho líto, ale teď mi někdo řekne něco smutného a nic, prostě nic necítím, jako by mi to bylo úplně jedno. Prostě jen přesvědčivě řeknu, že je mi to líto, ale ve skutečnosti nic necítím. A chtěl bych se zeptat, jestli by nemohlo jít o nějakou poruchu osobnosti? Protože já se snažím, aby tohle vše bylo nějak lepší, ale nejde mi to. Rodičům jsem to zatím neřekl. Předem děkuji.