Starší dotaz #4497

Dobrý den, je mi teprve 16 let, ale s psychikou jsem na tom velmi špatně. Už od mala je na mně vidět, že trpím lehkým autismem. Když jsem byl mladší, nevěnoval jsem tomu pozornost, myslel jsem, že to, co se se mnou děje, je povahou, ne poruchou. Ale až asi od 12 let to se mnou začalo dost psychicky mlátit a nyní je to stále horší a horší. Ve škole mi psychika dělá dost problémy snad v každé normální situaci, konkrétně mě dokáže vystresovat nebo naštvat úplně každá maličkost. Když je nějaké ústní zkoušení před tabulí, ten střed pozornosti mě tak vystresuje, že v podstatě během sekundy veškeré mé znalosti zmizí, začnu se klepat a mluvím koktavě. Nemám ani moc kamarádů, chovám se jinak než ostatní, nezvládnu ani navazovat kontakty mezi lidmi, což způsobilo to, že ve třídě se aktivně bavím jen s 2 lidma z celkového počtu 30, kteří mě dokážou pochopit. Dost často mívám deprese, když jsem zažil rozchod, rok a půl po něm jsem stále měl neočekávaný deprese kdykoliv přes den a dnes je to tak, že prakticky nemůžu dělat skoro nic mezi lidmi, abych z toho neměl strach, nevystresovalo mě to, případně mě to nenaštvalo. Řešil jsem to i se školním metodikem a třídní učitelkou, odkázali mě na jediné možné řešení – psychologie. Jsem tam už objednaný, ale až za měsíc, dřív neměli místo. Jsem strašně uzavřený, nesnáším společenské aktivity, díky tomu se zásadně neúčastním akcí, o kterých vím, že se tam budou hrát třeba skupinové hry nebo tak. Takovéto skupinové hry jsou pro mě největší utrpení, největší však, když se něco takového dělá přímo ve škole, nedobrovolně. Někteří kolem mě si myslí, že jsem divný, oni však nevědí o mé psychické poruše a říkat všem to taky nechci. Bývám strašně náladový. Poslední dobou se můj stav ještě víc zhoršuje a nyní už to je tak, že pokud mě člověk jednou, stačí opravdu jednou, nějak naštve nebo podráždí, tak já si to pamatuji a od té chvíle mě ten dotyčný člověk štve už jen od pohledu, nedokážu to zastavit ani regulovat. Zatím nemám žádné papíry, které by přinutily některé učitele, aby na mě brali nějaký ohledy, především v tom ústním zkoušení, při kterém mám chuť se hroutit a stresem okamžitě vše zapomínám. Samozřejmě s tímto vším souvisí i to, že ve mě vyvolává afekty zmatek, případně nedokončená, či odfláknutá práce. Za měsíc jdu sice k psychologovi, ale zajímá mě i váš názor na tento "lehký" autismus, který se mi už moc lehký ani nezdá, případně nějaký další poruchy, o kterých nevím.. Děkuji.