Starší dotaz #451

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak zapomenout na někoho kdo moc ublížil? Jsem 11 let vdaná a mám dvě děti. S manželem spolu spíše jen bydlíme, než žijeme. Oba jsme úplně jiní, je moc málo věcí, na kerých se shodneme. Přesto se oba snažíme, aby rodina nějak fungovala, rozvádět se nechceme – možná i proto, že už jsme si na tento způsob života zvykli a máme obavy z jakékoliv změny. Jsem o 7 let mladší než on, chodím do práce někdy i 7 dní v týdnu Chci, aby můj život někam směřoval, mám ráda společnost, cestování, sport, navštěvuji vzdělávací kurz. On je samotář, nic ho nezajímá, věčně sedí doma a chce mít od všeho a od všech klid. Jeho pracovní doba je asi o polovinu kratší než moje. Právě toto bylo příčinou mojí nevěry. Nikdy dřív mě ani ve snu nenapadlo, že bych se něčeho takového mohla dopustit. Najednou se objevil člověk, ženatý, se dvěma dětmi, inteligentní, vzdělaný, galantní, se stejnými zájmy jako já, jemuž se manželství nevydařilo podobně jako mě a stejně jako já se ale nechtěl rozvádět. Zažívala jsem s ním něco, co mě snad nikdy v životě nepotkalo. Byli jsme jako jedna duše, vídali jsme se takřka každý den, byl velmi milý, vstřícný, dost často jsme jezdili na výlety, psal mi, že se nikdy nesmíme rozejít, že jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, měl o mě strach, když jsem se náhodou neozvala.Také mi radil, co mám dělat v různých situacích, učil mě lyžovat, pracovat s počítačem, zkrátka pro mě byl víc, než jen milenec, byl to přítel, člověk, na ktrerého jsem se mohla vždycky spolehnout a já jsem do té doby nikdy nikoho takového nepotkala. Tento néš vztah trval asi rok, než se situace začala postupně měnit. já jsem se celou tu dobu snažila mít vše pod kontrolou, nezamotat se do toho citově, ale to nešlo a právě zhruba po roce jsem v tom "lítala až po uši" – Pokračovalo to tak, tento ůžasný a dokonalý pán mě postupně začal ničit a já jsem z toho nebyla schopná couvnout. Začal se nade mě povyšovat, občas mě i urážet, posmívat se, už na mě neměl tolik času. Vždycky, když vycítil, že mám všeho dost, tak přišel, s lítostí v tváři se na mě podíval, něco řekl a já mu odpustila. Jakoby čekal na chvíli, kdy si ho pustím k tělu a kdy na mě bude moct "útočit". Pochopitelně toto všechno skončilo rozchodem, já jsem to asi na potřetí ukončila definitivně, se zlomeným srdcem, s velkou jizvou na duši a obráceným životem naruby. On mi po celkově dvou-leté známosti na rozloučenou řekl, že jsem stará a že stejně celou tu dobu, co chodil za mnou, měl spoustu jiných ženských a že jeho žena to ví, že takový je a naučila se stím žít. Od té doby jsem ho neviděla. Postupem času jsem se dozvěděla, že jeho žena je velmi chytrá a inteligentní a psychicky úplně na dně-z něho.Už je to rok po tom všem a já nedokážu úplně zapomenout. Připadám si ponížená, zneužitá,stará a hlavně úplně naivní a hloupá, moje sebevědomí je na nule a neumím mít z ničeho radost. Můj manžel si snad na mě ani ničeho nevšiml, to jem dokazuje, jak jsme si vzájemně lhostejní. Nikomu se nemohu svěřit, vždyt šlo o nevěru, takže si za to vlastně můžu sama! Ale nejsem přece tak stará, mám 37 let, okolí říká, že na svůj věk vypadám velice dobře. Já mám pocit, že už mě nic nepotká, že už budu jen stárnout, dokud nezestárnu úplně. Poradte, co dělat. Chtěla jsem jen někoho, kdo je rád, že je se mnou, kdo mě má rád, kdo se na mě těší a komu je po mě smutno. Kamaráda, přítele,co si se mnou vypije kávu a vyslechne si, co mě naštvalo dnes v práci a nebo naopak, co mi udělalo radost. Děkuji Pavla