Starší dotaz #4544

Dobrý den, rozpadá se mi vztah a já si nejsem jistá jestli to mám uvítat nebo ještě zabojovat. S partnerem jsme spolu 9 let máme spolu 7 letého syna který trpí těžší formou autismu. Náš vztah je z mého pohledu neštastný ,partner mi v domácnosti nepomáhá máme velký dům .Můj den začíná tím že vstanu posbírám děti (z prvního manželství man 2) odvezu do školy mladšího syna do speciální školky vzdálené 34 km poté rychle do práce kde pracuji z dětmi s postižením .Z práce rovnou pro malého do školky, nakoupit domů chvilku klid a pak domácnost, věnovat se dětem, večeře,svačina do školy a zase úklid to máme už devět hodin večer hygiena a uspat malého a pořád dokola a partner ráno v klidu snídaně,sprcha,práce (nepracuje manuálně) pak domů oběd přečte si noviny a kouká na sport pak si jde na kolo nebo zaběhat 2x týdně na pivo, večeři si udělá tedy sám a pak se zavře v pokoji a kouká na televizi jednou týdně poseká zahradu na (traktůrku) vyčistí kotel a naplní zásobník. Jsem s toho unavená a nasraná komunikace mezi námi je velmi špatná musím začít mluvit já spíš odpovídá jedno slovně ale pokud mu někdo volá nemá z komunikací problém, co se týče intimní stránky sex 1x měsíčně a spíše pro jeho potěchu. Při hádkách na mě často začne plivat že je tu bordel (není) že nic nedělám když jsem neměla práci protože jsem se starala o syna že mě živí on ve mě tohle všechno zůstává. chodím ven v sobotu od 19-23 hod a i to jsem si musela vybojovat říká mi at si klidně chodím na kolo nebo běhat ale nechápe že nejsem robot kde na to brát sílu. Mezi námi je jedenáct let rozdíl partner neumí dát své city najevo ani ty co cítí ke mě když jsem se mu svěřila s intimním problémem tak ho zesměšnil , každý máme jiné názory nemáme nic společného bohužel když už jsem si to uvědomila tak už byl malý na světě hádáme se už 6let pořád dokola měsíc dva klid pak týden dusno a stupňuje se to tet jsem mu řekla že takhle už dál to nejde že odejdu. Prý si to mám rozmyslet ale nedělá nic pro to abych zůstala prý je všechno moje vina i to proč je takový. Uvědomuji si že jsem vztahovačná ale je to následek toho jak má pořád nějaké připomínky všechno zničíme něco se rozbije ale děláme o schválně no je toho hodně myslím že i pro děti to není nejlepší příklad .Chtěla bych odejít ale drží mě tu dům a zahrado pro malého má tam svůj prostor a je spokojený o tohle ho připravím jestli odejdu na druhou stranu se pomalu tohle vypětí odráží na mém zdraví mám strach z budoucnosti partner mi dává pocit jistoty ale stojí to za to ?