Starší dotaz #4547

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Opustil mě ze dne na den přítel po pěti letech, na stole jen vzkaz a od té doby žádná komunikace. Nedostala jsem pořádné vysvětlení. Jen urážky. Ano bojovala, neuměla jsem přijmout, že je konec. Teď jsem se dozvěděla, že v tom má prsty jiná holka, která ho pěkně zmanipulovala. Vůbec ho nepoznávám, co jsem slyšela, ona má hodně ráda peníze, zábavu, pravý opak mě. Já mu psala, on vše četl, když jsme se potkali, mával, zdravil, byl smutný, jednou mě objal, dal pusu, jak mu na mě záleží, pořád mě má rád, ještě to není za ním, při stěhování dokonce brečel, že ještě přijede, jak to tak nechtěl a už nepřijel, neozval se nic. Druhý den, už jsem byla zase svině, je mu ze mě na blití, jen mě vidí a je mu špatně. Chtěla jsem ať mě smaže, odveze si ještě zbytek věci, nic neudělal. Až když jsem ho neprosila, poslala do háje, tak on mě zablokoval, ale já vždy byla rychlejší. Já mu v životě hodně pomohla, kryla jeho průsery, tahala z problému, pomáhala platit dluhy, zvedala sebevědomí, dělala jsem vše jen pro něho, na sebe kašlala, díky moji pomoci dodělal vysokou školu, jeho kariéra je tam kde je, díky mě našetřil hodně peněz, nikdy jsem nic po něm nechtěla. Já si neuměla nic koupit, neměla jsem na to. On mě jen v poslední době urážel, jak jsem tlustá, uřvaná, nikdo mě nemá rád. Měla jsem hodně problému v poslední době před rozchodem, vše se na mě zhroutilo, prosila jsem ho o pomoc, neslyšel, jen dál mě říkal hrozné věci. Po jeho odchodu jsem mu všechno co mě trápilo a on mi na to jen řekl, proč jsi mi to neřekla dřív. Já se snažila, ale on mě neposlouchal. Úplně zapomněl co jsem pro něho za těch pět let udělala. Zasloužím si jen urážky. Moc bych chtěla od něho slyšet, alespoň děkuji, byla jsi hodná, že jsi mi tak v životě pomohla, miloval jsem tě, něco pěkného. Teď tady doma už 1/4 roku sedím, brečím, obviňuji se, hledám na sobě chyby. Moje sebevědomí je na nule. Všichni mi říkají, že to byl sobec, že si mě nevážil, kolikrát jsi ho chtěla opustit kvůli tomu, jak se k tobě choval, jak pil alkohol, neměl na tebe čas a jak měl, tak ho trávil po svém a chtěl dělat to co chce on a ne ty. Jen jsem měla strach, strach udělat něco po svém, říct mu to, pořád mi jen vyhrožoval, že mě opustí a já ho moc milovala. Já všechny ty jeho chyby vidím. Vidím, že mi bude bez něho líp. Když odešel, hodně jsem zhubla, asi stresem i tím, že cvičím, že jim pravidelně, prý jsem hodně omládla, protřídila kamarády, kteří mě zradili, dokonce moje nejlepší kamarádka mě u něho pomlouvala a dala mu tu radu ať odejde, že táhnu já jeho ke dnu, ne on mě. Dělala to ve svůj prospěch, ale pak zjistil, že i ona jeho zradila. Takže jsem vlastně přišla v ten den o něho a i o přítelkyni. Zůstala na vše sama. Opět mám kolem sebe přátele, co mi pomáhají, ale oni už si sami neví rady jak mi pomoct. Pořád řeším jen jeho, proč mi to udělal. Choval se hrozně, ale já ho pořád neumím nenávidět. Je mi to všechno líto. Mám teď nastoupit do nové práce, bohužel do místa bydliště, kde teď on bydlí s ní, je to na vesnici, mám strach, že se budeme potkávat a mě to v práci způsobí problémy. Jsem totiž hrozně roztěkaná, některý den je fajn, ale další jsem zase jak troska, když si vzpomenu na vše co mi říkal, jak mi ublížil. Kamarádi mi zvedají sebevědomí, já taky vím, že nejsem tak hrozná, ale asi to potřebuji slyšet od něho. Jen to bude těžké, on je zaslepený láskou k ní, která ho určitě pošle za chvilku někam, říká to každý kdo ji zná. Opět nemyslím na sebe, ale na něho. Neumím mu přát nic špatného. On mi to přeje. Prý už mě nikdy nechce vidět, sejde z očí, sejde z mysli. Nevím proč mě osud zavál do práce zrovna tam. Kdybych si to přála, tak se to nestane. Jak se vyrovnat s rozchodem, kde je hodně otázek? Nikdo se nemůže divit, že jsem se tak zhroutila, když odešel jak jsme byla v práci a jen nechal vzkaz, dlouhodobá nespokojenost, hodně špatných věcí, už tě dlouho nemiluji a odcházím až teď, protože před tím jsem neměl čas a tím to pro něho skončilo. Ještě ráno mi přál krásné ráno miláčku, měj pěkný den, psal mi do práce, prý to udělal ať nic nepoznám. Čtyři dny před odchodem jsme byli na plese, tam mi vyznával lásku. Udělal ze mě blázna. Jen to jeho chování, by do blázince přivedlo každého. Copak takhle se chová někdo, že takhle odejde, ví jak ho milujete, objímá, líbá a druhý den řekne, to bylo divadlo před lidma, když ho prosíte o to, ať vám to řekne upřímně, když už vás nechce a nemiluje, ať odveze věci, zruší si adresu tady a on nic neudělá? Říkáte mu, že to je pro vás pořád naděje, nereaguje, neodepíše nic. Od té doby co jsem ho zablokovala a on mě, nejsme vůbec v kontaktu. Jen se potkáváme a naštěstí z hodně dálky. Nevím jestli si mě nechával jako zadní vrátka, kdyby mu to nevyšlo, ale já se to bohužel dozvěděla. On jen lže, lže každému, lhal i mě. Vím jaký to je člověk, ale pořád to bolí, hlavně to bolí, když si vzpomenu na ty slova co mi říkal, jak mě urážel, žádný vděk, žádné díky, žádný důstojný odchod. Prosím o radu, jak si zvednou sebevědomí, jak dostat ty škaredá slova z hlavy, jak zase začít věřit lidem a jeho za to všechno začít nenávidět. Moc děkuji je mi 33 let a jsem jak malá holka v tomhle.