Starší dotaz #4585

Dobrý den, mám takovou starost, potřeboval bych poradit, jak postupovat nejlépe dál. Asi před rokem a půl jsem se rozešel s mojí ženou a následně i rozvedl. Našel jsem si novou přítelkyni s malým 8mi-letým chlapcem. Zpočátku vše fungovalo, byli jsme šťastni. Pak ale v rámci jejího majetkového vyrovnání přišla o střechu nad hlavou. Její rodina jí nepomohla. Já jsem ji tedy nabídnul bydlení u mne a společný život. Mám dvě, téměř již dospělé děti, které převážně se mnou žijí, občas pak u mámy. Po 6-ti měsíční známosti se tedy ke mne nastěhovala. No a začaly problémy. Neustále mi začala něco vyčítat. Děti, práci, že se jí málo věnuji, že se nevěnuji jejímu synkovi, že nemá žádné známé, že svojí bývalé jsem se věnoval víc, apod. Začala útočit na moje děti, že jsou líné a nic nedělají, urážela je v jejich nepřítomnosti. Bylo to už k nevydržení, hádky byly na denním pořádku, tak jsem jí sehnal byt a musel jí vystěhovat. Musím ještě zmínit, že její synek je trošku opožděný a vyžaduje víc péče a pozornosti, byla mu diagnostikována hyperaktivita. Nic méně za našeho soužití udělal velký pokrok. Bylo mi líto je opustit a tak náš vtah udržuji. Situace se ale nezlepšila. Pozoruji u ní výkyvy nálad. Umí být milionová, hodná, milující, objetavá pracovitá. Pak bez zjevné příčiny jako když luskne se rázem vše změní. Najednou mám před sebou nenávistného člověka bez tolerance, plného hněvu, který mne neustále napadá. Je schopna mne urážet a vyčítat i několik hodin, až to nevydržím a chci odejít. Pak mne nechce pustit, začne plakat a sténat, abych ji obejmul a neopouštěl. Že jsem jediný koho má. Apod. Zůstanu tedy, ona se omluví, rozebereme situaci. Ona slíbí, že se to již nebude opakovat. Pak to zase dva tři dny klape, než se situace opakuje. Mám podezření, že tento stav není normální. Mám pocit, že v ten okamžik, když se v ní něco přepne, mám před sebou jiného velmi sobeckého člověka, pravý opak toho, kterého mám rád. Její bývalý manžel ji dle jejích slov bil. Asi žila ve stresu. Já už zkusil vše. Ale i když jsem pro ni fungoval na plný úvazek, opět to přišlo a ona opět prožila snad nějaký spouštěcí okamžik a opět mne nenáviděla a vyčítala a hádala se. Po tom, co jsem odešel mne zahrnovala milujícími SMS, hovory, které jsem nezvedal, i 18. za jeden večer. Nemůžete mi prosím poradit, co s tím dál? Po pravdě už nemám sílu to snášet, je mi líto toho synka a vlastně i jí. Mám za to, že potřebuje pomoct, nevím však jak. Mám obavu, když ji řeknu, že by měla jít k psychologovi, že se situace ještě zhorší. Děkuji.