Starší dotaz #4593

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Jsem matka ročního dítěte a máme se za měsíc brát s přítelem. V poslední době mám však pocit, že nám to nějak neklape. Jsem výbušná, vytočí mě každá maličkost, za všechno hned partnera zdrbu. On je přitom velmi hodný a starostlivý, snaží se miminko hlídat, abych taky mohla občas mezi lidi. Bohužel má ale časově náročnou práci, takže to taky není kdykoli potřebuju. Hodně nám ale hlídají i prarodiče. Když to srovnám s ostatními kamarádkami, mám se vlastně velmi dobře. I tak ale nejsem spokojená. Miminko nebylo plánované a i když jej velice miluju a ráda s ním trávím čas, někdy ve mě hlodají myšlenky, co jsem mohla dělat, kdyby ještě nepřišlo na svět (cestování, práce, atd.). Vím, že je to rouhání, ale někdy si vážně nemůžu pomoct. možná z toho vychází moje věčná zlostnost, kterou pak odnáší partner. Mám někdy pocit, že už i chci, aby mi řekl, že si mě nevezme… ale on se snaží mě podporovat a pomáhat. Někdy se už ale samozřejmě taky naštve, párkrát měl dokonce slzy v očích. Co s tím? Mám ho ráda, ale nění to takové, jako na začátku. Už spolu skoro ani nespíme… není čas, jsme unavení… možná už po mě partner ani netouží… říká sice že ano, ale sám skoro nikdy nevyvine iniciativu, aby k něčemu došlo… V ložnici to nejde, syn se hned vzbudí. A já sama mám taky pocit, že už mě partner tolik nepřitahuje. Je super, že je hodný, milý, zodpovědný, zajistí nás, ale stačí to…? Díky.