Starší dotaz #461

Dobrý den, po přečtení některých dotazů a odpovědí jsem si dodala odvahy a prosím vás o radu. Jsem skoro 22 let vdaná máme dvě dcery 17 a 12 let. Vdávala jsem se v 19 letech z velké lásky, manžel je o 3 roky starší. Byl pro mě láskou, přítelem, učitelem, myslela jsem si, že je jediný na světě. Po narození druhé dcery, po 10 letech, se vztah začal kazit a dnes mám pocit, že žiji s cizím člověkem. Za posledních 5 let jsem vyzkoušela snad všechny možnosti nějak urovnat vztah do pro mě přijatelné podoby, ale všechny mé snahy stroskotávají na manželově zatrvzenosti dělat věci po svém, bez ohledu na můj názor. Starost o děti, domácnost a dům zatím zvládáme po vzájemné domluvě. Myslela jsem, že mi a dětem bude lépe, když se rozvedu a zůstanu s něma sama, ale nezvládla jsem to a smířila jsem se s tím, že zůstanu s manželem, ale je to čím dál těžší. Když není po jeho, urazí se a dělá doma dusno. Přestane komunikovat. Děti to okamžitě vycítí a řešíme téma: proč je tatínek smutný. Skončí to tím, že se začne s vyčítáním kdo co udělal nebo neudělal. Takto se to táhne i několik dní. Když s ním o tom mluvím bez dětí rozděluje rodinu na nás (holky) a jeho(tatínka). Je to pro mě vyčerpávající, nevím kdy a za co se urazí…snažím se mu vyjít všemožně vstříc, aby nebylo dusno, ale nikdy se mi to nepodaří. Jiné problémy nemáme, tenhle ale už nezvládám. Prosím Vás, pomozte mi pochopit o co jde nebo mi poraďte jak s ním jednat nebo jak se mám sama a své děti před takovým jednáním chránit, ať nám to tolik neubližuje. Děkuji za odpověď a přeji Vám v takové záslužné práci, jakou děláte, hodně úspěchu a držím palce Petronela