Starší dotaz #4614

Dobrý den, jsem svobodná matka, mám dcerku. Poslední dobou se uzavírá do sebe…. Nemá žádnou pořádnou kamarádku… Na první stupni to ještě bylo v pohodě, hodně jezdili i se třídou, ale teď je v pubertě, změnil se jim kolektiv a tak to ve třídě trochu skřípe. Přitom je kamarádská a fajn holka, jen je trochu jinde než ostatní… Je hodně chytrá ( takže pro ostatní šprtka )a neřeší takové ty holčičí věci typu: jakou rtěnku si dnes vezme… Má pár známých, ale vidím na ní, že ji chybí důvěrnější kamarádka…. Zatím tu roli simuluju já – ale jsem máma, musím někdy být i přísná a tak je to složité…. Párkrát narazila ve třídě docela na ignoraci a mám dojem, že si vybudovala zeď, přes kterou teď nikoho nepustí…. Ona by chtěla, ale zřejmě ze strachu z neúspěchu už to nějak nejde…. Její otec o ni jeví zájem dost sporadicky a mám pocit, že i to jí hodně bere sebevědomí…. Třeba jsou to všechno jen mé chybné dojmy…přece jen puberta je pro mladé náročný stav…. Přesto: můžu ji v tom nějak pomoci ? Do kroužků chodí, na tábory taky i na společné dovolené s rodinami přátel jezdíme a je vždycky vidět, jak v kolektivu, kde ji ostatní berou, je opravdu šťastná…. Nechtěla bych ve výchově už nic pokazit… Trošku jsem byla dřív nedůsledná v tom, když jsem ji za něco dala trest… Většinou "vyměknu" – dělá mi problém "být tvrdá"….tak se mi teď někdy vrací to, že lehce "zapomene", že jsem ji zadala nějakou povinnost… Když se teď ale snažím "přitvrdit", vidím na ní, že je z toho špatná – jakoby by měla dojem, že je k ničemu…. Přitom to tak vůbec není… je v mnoha věcech moc šikovná…. Je na sebe moc přísná….jakoby si myslela, že nemá kamarády kvůli tomu, že je "k ničemu"…. Co pro to můžu udělat, aby jich pomohla ? Děkuji moc za radu.