Starší dotaz #4688

Dobrý den, vždy jsem tak nějak věděl, jak co mám v životě dál dělat, ale momentálně jsem narazil na situaci se kterou si opravdu nevím rady. Každý den, sedím na posteli, koukám na prázdné místo vedle mě a koukám do prázdné postýlky. Abych objasnil situaci : S přítelkyní jsme se minulí rok rozhodli, že chceme miminko, nebylo potřeba ani moc snažení a miminko jsme náhle očekávali. Byli jsme štastní, plní emocí a věděli jsme, že spolu chceme být už celý život, to také měla utrvrdit naše svatba. Tento rok jsem jel na delší dobu do zahraničí, hlavně teda z finanční stránky abych mohl do budoucna pořádně zajistit rodinu, jak mimčo tak manželku, po celou dobu jsme byli v kontaktu a manželka mi říkala, jak se na mě těší, jak mě miluje, že jiného nechce. Týden před návratem mi napsala, že už se mnou nechce být, že mě má ráda, ale náš vztah už dál nemůže pokračovat. Po vracení domů jsme byli týden spolu, byl to krásný týden, ovšem bez žádných intimností, mimo to, že jsme se drželi za ruku, hladili se, nebo jsme usínali v objetí vůbec nic, žádná pusa, sex, nic. Po týdnu se manželka rozhodla opět odjet k rodičům, s tím, že potřebuje čas si to vše rozmyslet. Chce týden na rozmyšlenou, jelikož ji miluji z celého srdce a nedovedu si bez ní a bez malé představit ani den života, dal jsem jí tedy čas. Ještě neuběhl týden, ale já jsem v hrozných depresích z toho co bude. Když odjížděla, říkala mi jak jí to všechno mrzí, že ví, že to je chyba z její strany, že se trápí. Dozvěděl jsem se, že se stýká z bývalým přítelem, což mi i sama potvrdila, ale stále chce čas na rozmyšlenou. Každý den mi píše, že ještě přesně neví co dělat a jak to bude, udržuje se mnou kontakt, voláme si. Co mám dělat? Mám věřit v to, že se vrátí? Nebo je tento čas jen nějaká zástěrka k tomu všemu a mám počítat s tím, že mojí ženu uvidím tak při předávání dcery? Děkuji moc