Starší dotaz #4706

Dobrý den, ráda bych zkonzultovala naši stávající situaci. S manželem jsme od sebe již cca 3 měsíce – bydlíme odděleně. Jinak problémy trvaly už asi 3 roky. Nyní žiji já u rodičů v domku i se synem (2,5 roku) a manžel zůstal v bytě. Protože jsem se vlastně po celou dobu starala o malého já a manžel byl věčně někde pryč, nevadí synovi to, že bydlíme jinde a že tátu vidí jen občas. Vlastně mu to asi přijde normální. Problém je, když si ho bere manžel a 1 noc u něj spí, v tom našem starém bytě, kde byl malý zvyklý. To je z toho špatný, že já tam nejsem, pořád se ptá, proč tam není maminka, a že maminka spí tady na té posteli a tak. A na druhý den mi přijde takový rozhozeny a je protivný, mám tendeci mě plácat a z toho se zase chce pořád tulit. Asi neví, jak se s tím správně vypořádat. Máte nějakou radu, jak to synovi vysvětlit? A druhý dotaz, myslíte si, že by mu neuškodilo, když bychom jeli na výlet i s manželem? Vycházíme spolu dobře, ale manžel nechce, protože se bojí, že by byl malý zmatený. Já si naopak myslím, že by byl spokojený, že má maminku i tatínka taky jednou pohromadě. A pak že nespíme spolu pod jednou střechu by mu ani nepřišlo. Děkuji Vám za Váš názor. Opravdu se snažíme a chceme, ať to synovi ublíží co nejméně, ať má oba rodiče a prostě ať je šťastný.