Starší dotaz #4708

Dobry den, Obracim se na Vas, protoze se domnivam, ze jsme se dostali s muzem do krize, ze ktere uz se nam nedari se rozumnou diskuzi dostat ven. Jsme spolu 17 let. Odesli jsme po studiich do zahranici, kde jsme pracovali ve vedecke sfere a nakonec zustali zde zit, mame i vlastni nemovitost, v mezicase tri krasne dcery, nejmladsi teprve rok. Manzel zde zalozil pred lety vlastni inzenyrskou firmu, coz je spojene s neskutecnym usilim hledani novych projektu a cestovanim po svete. Ja se staram o deti sama, manzel v posledni dobe hodne pomaha, kdyz je doma, zkraje jsem manzelovi trochu v oboru pomahala i ja. Z rodicovske strany je pomoc temer nulova. Moji rodice nikdy necestovali ( i kdyz je to autobusem k nam 4 h) a matka se stale soustredi na sve zdravotni indispozice. Tchyne se sama venuje cestovani, navic od zacatku venovala pozornost pouze detem manzelovy sestry, jejiz manzel byl tezky alkoholik ( v meicase zesnuly). I kdyz jsem to chapala, mrzelo mne, ze nam vetsinou zadost o pomoc byla odmitnuta ( krome me sestry), naopak jsme se systematicky venovali problemum druhych ( moje sestra – financni problemy a pak problem rozchodu manzelovych rodicu, mmj. taky z duvodu alkoholu). Ja jsem se snazila vse zvladat sama, moc na vybranou jsem nemela. Po 2. ( a jeste drive i po 3. porodu) jsem sla po par hodinach domu, manzel mel neodkladne pracovni zalezitosti. Pak jsem prodelala tezky zapal plic, manzel to vzdy podcenuje, pry jen viroza apod. Dnes vim, ze uz jsem prodelala vycerpani organismu. ( mam od detstvi tezkou skoliozu a s tim i tendenci podlehat rychlemu vycerpani). Vse se na nas valilo, manzel prestaval zvladat psychicke i fyzicke stresy, zacal se ubihat k alkoholu, nekdy zapiji depresy tri dny, nic si nepamatuje a tvrdi, ze jsem na nej jen zla ja, ze on nic spatneho nedela. Tehdy jsem se obratila na jeho matku emailem. Uz jsem si nevedela rady, myslela jsem, ze nam treba pomuze s detmi, take jsem ji v dobe jeji manzelske krize k nam hodne zvala.Prestala na mou korespondenci reagovat, -pry je to jeji syn a proto nemuze byt spatny clovek….atd. Uplne ve vsem ho obhajuje. Zacal vznikat obecne rodinny konflikt. Uz prestavam zvladat tempo manzelovy rodiny, ( velmi ambiciozni, vsichni), snazila jsem se zkraje po dobrem zadat, at po nas nevyzaduji prilis mnoho akci, kdyz prijedeme na navstevu do CZ atd, abych zamezila nenutnemu stresu. Pry ale konstruuju problemy aby byly. Je to muj problem. Uz to nepobiram. Je to tisic malych situaci, ktere se vyhrotily v " problem" , ktery nikdo neumi pojmenovat. Manzel uz si ze stresu kouse jazyk, je nesoustredeny, ma vypadky pameti, jeho spolecnik se momentalne sype z nervovych duvodu take. Ale odmita priznani, ze neco uz nezvlada, odmita jakoukoliv pomoc, psychoterapii, couching…vzdy to oduvodni tim, ze on zadny problem nema, problem mam ja, jsem hysterka ( uz jsem zoufalstvim a vycerpanim zacala na vsechny byt nevlidna a kricet) a pokus o diskusi konci hadkami, tchyne mu rekla, ze jsem sebestredna a mam to vsechno moc lehke. Zacal mne obvinovat, ze za vsecko muzu ja, nejezdim autem, jsem neschopna, zacal mi domlouvat jeste praci na doma, ackoliv se staram o dum, domacnost a deti sama. Vsichni kolem pritom s respektem tvrdi, ze nechapou, jak sama zvladam tri deti a vse kolem. Jen muj manzel a jeho rodina mne stale vini z neschopnosti, egoismu a hysterickych nalad. Uz nevim jak dal, jak komunikovat s manzelem.Kontakt s jeho rodinou mi zakazal, uz nesmim jeho matce psat, ublizila jsem ji a jeho matka a sestra proti mne stavi ofenzivu tim, ze se mnou nejen uz nekomunikuji, ale utvrzuji ho v tom, ze vinna jsem ja. Myslim, ze mam v teto konstelaci jen malo moznosti. Jak mam postupovat, abych se psychicky uplne nezhroutila? Dekuji predem za odpoved.