Starší dotaz #4747

Dobrý den. Mám konkrétní problém, nebo spíše takové dva problémy v jednom. Mám kamarádku, která trpí mnoho let chronickou depresí a panickou poruchou, měla to v životě složitější a zdá se, že je dost osamělá, nemá ani moc přátele a vypadá to, že si od lidí drží odstup. Jeí stav je proměnlivý, už se i pokusila se zabít, jindy je to pro ni zase jakš takš snesitelné. Je to ale velice zajímavý člověk. Snažím se k ní najít cestu, ale problém je, že si nejsem jistý, jak. Moc bych stál o to, se s ní více sblížit a taky jí pomoct. Upřímně, jsem do ní zamilovaný, ale pomoct nebo nějak ji podpořit bych chtěl bez ohledu na to. Druhý problém – já. Trpěl jsem taky dost let na deprese, dodnes to neni uplně v pořádku, takže jí sice rozumím, ale na druhou stranu – mám takový zvláštní problém, totiž nějak postrádám sociální dovednosti. Mám moc malé sebevědomí a prostě i když to nějak horko těžko překonám, tak najednou nevím, co dělat. Chtěl bych jí nějak povzbudit, nabídnout pomoc, jenže jednak bud nevim jak na to, nebo se snažím, ale nevím, jestli je to správně. I když s tím mám vlastní zkušenost, nevím jistě, jak přistupovat k člověku s depresí opravdu opatrně a zdravě. Nechci jí být taky otravný, abych jí pořád dokolečka jen nabízel pomoc, které se vyhýbá, nebo jevil zájem o to jak se má a nemyslela si, že to dělám jen z lítosti. Kdejaký jiný člověk, který všecky sociální dovednosti má a věří si, by ji prostě asi něco pěkného řekl tím správným způsobem a něco pro ni udělal, jenže já pořád nevim co a jak, a když se pokusím, tak to nějak vždycky nedopadne. Co můžu dělat? Jak pomoct člověku s depresí nějak šetrně? Je správné takového člověka se snažit zapojit do nějaké činnosti, nebo někam vytáhnout, i když tvrdí, že se na to necítí proto, že je mu psychicky špatně? A kudy hledat cestu k člověku, který má k lidem zdá se dost nedůvěru a ode všech si tvoří jakýsi odstup (i nechtěný)?