Starší dotaz #4758

Dobrý den, už delší dobu si všímám, že něco není v pořádku. Jedná se o moji neschopnost navázat vztah. Je mi 20 let a ještě nikdy jsem neměla přítele. Ne, že bych ho nechtěla, ale prostě to nedokážu. Jakmile mě někdo někam pozve, rozklepu se, myslím hned na to, že mu jde jen o sex a bojím se jít.Stejně tak je to i když se semnou nějaký kluk chce sblížit. Nesnesou dotek, pohlazení, nic. Vždycky se hrozně naježím a je mi to nepříjemné. Nedokáží si představit, že by mezi námi mělo k něčemu dojít a mám pocit utéct a na zvracení. Jsem samozřejmě panna, už jen když jsem se líbala s klukem, bylo mi pak psychicky nevolno. Nechápu to, přitom bych si přála normálního přítele, žádný vztah na jednun noc. Jenže já se prostě ani nedokáží zamilovat. Nikdy jsem ještě nikoho nemilovala.Nevím jestli za to může částečně výchova, protože s mamkou jsme o intimních věcech nikdy nemluvili a mamka dělá, jako by žádný sexuální život pro mě ani neexistoval a když se už náhodou zmíní je to typu " a ne, že se na té oslavě s někým vyspíš!". Babička mi zase odmala říká, jak jsou chlapy k ničemu a jen podvádí a chtějí sex nic jiného a že na ně mám dost času a s nikým nespat dokud nevystupují, protože bych byla těhotná a měla ostudu. A neustále mi opakuje, že žít bez sexu a kluků je správné a bezpečné. Já ale nechci. Jenomže mám nějaký blok a nevím co s tím. Dost mě to trápí.