Starší dotaz #4762

Dobrý den, můj problém začal téměř před dvěma lety…dceři byly 3roky, synovi 0,5roku…matky to asi znají…malé dítě, školka, problémy s adaptací na malého sourozence, dům a nějaký domácí mazlíček a manžel jako bonus…chtěl sex, nechtěla jsem mu ho odpírat (proto ti chlapi chodí jinam :-))…až jsem se dostala do stavu, kdy jsem sex nechtěla, nepotřebovala…ale potom jsem zjistila, že bych ho i chtěla, ale asi někde jinde….nehledala jsem, ale nějak si to našlo mě….jak jsem stará, tak jsem blbá…manžel na to přišel…mluvili jsme, řešili jsme, docela to šlo…ale potom manžel žárlil, prudil, byl naštvaný, že jsem přijela pozdě z práce, že mi volají kamarádky, sms od spolužáka byla jako červený hadr na býka…situace gradovala…vztek z jeho strany, potom pokusy o spravení vztahu, zase vztek….řekl plno slov, kterých lituje a věřím, že nemyslel úplně vážně…sex žádný, po téhle stránce je mi lhostejný…je pravda, že řešení problémů v posteli mi nikdy nic neříkalo, takže vzrušení začíná v hlavě…momentálně jsme ve fázi, kdy se mám odstěhovat z "jeho" domu…za dva dny opět věta "zkusíme to nějak napravit"…už jsem se stěhovala asi 3x…vždy se situace uklidní, ale vždycky se najde něco, co to rozbourá…já nevím, jestli chci něco napravovat…už chci jenom klid…manžel mě šíleně miluje, až mě to dusí…nedá mi prostor k ničemu – trucovat, žehlit nevěru, … …ale bojím se, že dětem vezmu domov, rozbourám jim život a až si "odpočinu" třeba zjistím, že tam ještě něco zůstalo….zkoušeli jsme na tom pracovat i s poradci na partnerské vztahy, ale nic to nevyřešilo…v obou případech se manžel cítí jako trestaný za můj úlet…děkuji za odpověď