Starší dotaz #4765

Dobrý den, v 15 jsem trpela anorexií a od te doby se mi to zmenilo na zachvatove prejidani. Ted je to uz 5 let, co s tim bojuji a neustale se mi to vsechno mota dohromady. Problemy s jidlem nemam jenom tehdy, kdy jsem ve vztahu, to dokazu jist uplne normalne a podle svych chuti, dokonce tak i vetsinou zhubnu, aniz bych nejak hladovela. Ted jsem mesic po rozchodu s pritelem a vsschny problemy s jidlem se mi zase vratily. Zacalo to tim, ze jsem zacala resit, jestli nejim moc a jestli jist muzu. Pak mi zacalo pripadat, ze jsem pribrala, i kdyz to podle vahy nebylo mozne, pak prislo i samotne prejidani. Vsechno behem 2 tydnu. Ted porad jenom premyslim nad tim, jak mam jist a jestli si to muzu dat, jestli to neni hodne a nebo jestli potom nepriberu. Momentalne neni chvilka, kdy bych nepremyslela nad jidlem. Jako kdyby se mi vytratily vsechny prirozene instinkty a ja vubec nevim, kdy a co mam jist, protoze kdybych jedla tak jak umim, tak zvladnu snist normalne snidani, pak jeste neco k obedu a po obede prijdou vsechny ty chute a myslenky, jestli si muzu dat ten kousek cokolady a jak jsem jedla s pritelem, ze jsem si tak dopravala a uzivala jidla, ale nebylo mi zle a nevim jak to udelat, porad vsechny tyhle myslenky dokola, skonci to vzdycky tak, ze si dam kousek toho na co mam chut, ale pak uz zacinam chodit pro dalsi a dalsi veci a ani si neuvedomuju, jestli nahodou uz nemam dost. Zjistim to az tak za pul hodiny po prejedeni a pak se nenavidim, mam sama ze sebe strach, jako kdybych zila v tele nekoho, koho ani neznam, protoze se neumim ovladat a nedokazu prirozene poznat, kdy si muzu dat neco na co mam chut a nebude to chut jenom vymyslena a nebo chut do sebe nacpat vsechno mozne. Chodim k psychologovi, psychoterapeutovi i psychiatrovi, bohuzel nevidim zadne zmeny, ani sama v sobe, kdybych aspon dokazala rozpoznat proc to delam, ale nemuzu na to prijit a uz me nebavi zit tenhle zivot. Predem dekuji za odpoved