Starší dotaz #4767

Dobrý den, píšu tak nějak, protože to nemám s kým probrat. Je mi 36, manželovi 38, máme dvě děti 3a6 let. Díkypráci a odvaze se stěhovat, jsme s mužem od roku 2005, co se známe, bydleli na cca 8 místech v 5 různých městech. Dělala jsem si legraci, že máme kočovné geny, moji dědečci byli vojáci, stěhovali se s rodinami neustále, manžel je však doma výjimkou. Začátkem mé rodičovské dovolené jsem si uvědomila, že bydlet na druhé straně ČR než obě babičky, bez známých, není výhodou, postupně jsem přemluvila muže k odstěhování blíže k mé mámě (15km). od roku 2011 bydlíme v podnájmu a bylo by třeba se definitvně rozhodnout, kde se usadíme – syn příští rok nastupuje do školy. U tchyně bychom byli vítáni, kromě zahrádky a králíků nemá s dědou v podstatě žádné zájmy, je energická, pomáhá rodině své sestry,stará se o prababičku, vozí děti na kroužky, zavařuje, peče, čte dětem pohádky…a trochu ráda diriguje co má jak být. Vycházíme spolu dobře, ale maximum je 14 dní, pak už toužím zdrhnout pryč. Moje máma(61) je fajn, ale úplně jiná. Je rozvedená,ráda hltá historii,cestuje po ČR,poslední 3 roky tráví na seznamce, protože se rozhodla, že nechce zůstat úplně sama. 7 let bydlí s mým invalidním bratrem (31), po težké bouračce měl dlouho problémy se o sebe starat, te´d už relativně chodí o berlích, ale má dny kdy leží a je rád že nemusí hnout.Dosud nemá jasné trvalé následky, vše ještě není uzdravené. Trochu mezi nimi jiskří to, že k nám občas přijde mámy přítel na kafe,za ty 3 roky 3 různí. Máma nikoho domů nechce, zvykla si, ale chce mít s kým cestovat, povídat,bydlet klidně každý ve svém.Má chronickou chorobu zad,špatný žaludek a astma, takže jsou dny kdy se nehne, potřebuje spíš pomoct a být v klidu. Jinak je čilá. Řekla bych, že bratr má lehce depku, že jeho máti randí a jemu se nedaří.Holky mezi 25-35 chtějí zpravidla fin.zabezpečení, sport nebo cestovat,děti,a nic z toho není schopen slíbit nebo realizovat.Je energický, ale je vidět,žeobčas je dost mrzutý. Bydlet s nimi nejde,na to je domek malý,oba mají své rituály a potřeby vzhledem ke zdravotním potížím. V této sitaci manžel prohlásil"a nechceš se odstěhovat k nám, měla bys to tam jednodušší". Ano, byla jsem jednu dobu dost unavená a bydlení ve vsi u tchyně by poskytlo luxux babičky na plný úvazek, vaření, vyzvedávání ze školky. Děti jsou zde priorita,tchyně je na ně fakt vysazená.Navíc tu bydlí i její sestra a její vnoučata, takže by děti měli na vsi(40 baráků) i kamarády a spolužáky, jsou stejně staří. já si však neumím představit, že se odstěhuju 140km od své rodiny jen proto, že mi nabízí "malý luxus". Když je máma nemocná, je ráda, že za ní přijedu. S bráchou si moc pomáhají, ale on taky jezdí hodně pryč,asi zkouší randit a bývá dost doma sama. Udělat dřevo na zimu musí vždy za pomoci kamarádů nebo nás, protože ani jeden na tom není fyzicky tak dobře. Oba mají z různých důvodů sníženou imunitu, v zimě marodí. V obci také bydlí náš otec, vztahy máme velice dobré,hlídací dědeček to není, s vnoučaty mu stačí hoďka za 14dní a zas letí jinam, je "stále mlád". Ale hrozí mu operace páteře, špatně chodí,.Uvědomuji si, že moje volba bydlet blízko mé rodiny vychází z předpokladu, "co když budou něco potřebovat". Nechci se jim obětovat, ale jsem jediný zdravý člen rodiny a taky jediný blízký, matka žádné další příbuzné už nemá, my taky ne (tety v Praze,ale moc se nevídáme). Manžel má pocit,že moje matka nám moc vstříc nevychází, ano, ve srovnání s jeho matkou to tak je. Málo jezdí autem,není tak časově pružná, někdy se s ní těžce plánuje začíná "no úterý nemůžu, čtvrtek nevím" ale já se ptala na pátek :) je lehce roztržitá. Původně právník, takže někdy trpí tím, že má přece pravdu :/ Na otázku muže " a co ty vlstně chceš" odpovídám stejně jako v 25ti, velkou rodinu a dobrou práci…neměla jsem nikdy nějaký SEN,spíš vizi o svobodném povolání,což se mi možná trochu splní,zkouším dělat poradenství. Zároveń jsem vždy měla silný vztah k rodině, dva rozvody posílili naše spojenectví matka-brácha-já, ale taky mám svou rodinu a musím žít svůj život. Ale nejsem si úplně jistá jak. Kdybych se odstěhovala ke tchyni,třeba bychom někde postavili vcedle nich,mám pocit,že svou rodinu zradím. Těžko těžko se mi o tom přemýšlí… K.