Dobrý den, chtěla bych se s něčím svěřit. NE proto, že bych nějak chtěla, ale možná je čas má nutkání sdílet s někým jiným když ne s rodinou. Těm to říci nemohu, nevím jak by to vzali.. Začnu mým věkem. Je mi 17 let a žiji s rodinou. Od mladého věku jsem byla uzavřená, s nikým jsem se moc nebavila, kamarády jsem neměla. Měla jsem jen lidi, kteří byli mou kulisou. Vztah byl pouhou hrou pro ostatní, abych vypadala normálně. Normální člověk se po rozchodu zhroutí, ale mě to bylo jedno a toho si všimli i ostatní. S kamarády jsem se bavila také jen, abych vypadala normálně. Byla jsem svým způsobem dokonalý herec a stále jsem. Často jsem lhala, abych se ze všeho vykroutila. Když jsem něco provedla, vždy mi vadilo jen to, že mě chytili. Na základní škole jsem měla problémy se záškoláctvím. Nebavila mě škola, radši jsem byla doma a odpočívala. V mládí jsem také nevycházela s otcem. Nikdy jsem se nedočkala jeho uznání, podpory.. to asi napomohlo k mému problému. V rodině máme psychické problémy také. Babička pravidelně dochází k psycholožce a bere od ní léky. Matka je po babičce, až na tu psycholožku.Vše se začalo ještě více stupňovat po stěhování do rodinného domku. Tady mám více klidu. Brala jsem to jako druhou šanci, začít znovu. Tak jsem odstřihla svou minulost, přestala jsem se stýkat s lidmi z minulosti a začala se stýkat s jinými. Našla jsem si koníček. Malování. Nejvíce mne fascinuje malování krví. A jsme u toho.. Vždy jsem přemýšlela jaké to asi musí být vzít někomu život. Nemyslím jen někoho zabít, ale pořádně si to užít a schovat si nějakou trofej. Zajímalo by mě jaké to je. Mám chuť to vyzkoušet, ale neudělala jsem to. Umím se ovládat. Co se týče mých emocí, tak nic necítím. Necítím vinu, lítost .. Pouze když se mi něco nepovede, tak se naštvu a viním ostatní, ne sebe. Příjde mi, že jsem jako zvíře, také nic necítí a jde jim jen o přežití. Nejsem nemocná, jen mám nějaké nedostatky. Prosím, nepište mi, že si mám poradit s psycholožkou. To vím, jen mě zajímá váš názor a to co by jste dělala vy v mé situaci..Děkuji za odpověď.
Černá pasažérko, v dospívání je přirozené "dotknout se inferna", ale nedoporučuji na něm ujíždět… A nemohlo by tě třeba zajímat, jaké to je, někoho milovat, o někoho se upřímně zajímat a zkusit cítit jeho bolest… třeba i té oběti…? Myšlenky řídíme my sami, také si z části vybíráme, kým budeme… Hledej cestu ke svému cítění, třeba přes semináře…www.programvedometelo.cz www.dancelab.cz , můžeš se stavit u mne a seznámit se s technikou podosobnosti.
Potřebujete více pomoci?
Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně zdarma.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce.
