Starší dotaz #4914

Dobrý den,je mi 16 let,jsem ve druhém ročníku na střední a píši vám z tohoto důvodu.: Dřív(jeste tyto letní prazdniny) jsem byla ráda ve velké společnosti, ráda jsem se šla někam bavit, stále jsem se smála a ve škole mi bylo také fajn. Se svou kamarádkou jsme byli jako jedna ruka.Pak byly prázdnin a co měl začít začátek školního roku, se mi do školy chtělo míň a míň . Začala jsem nenávidět jízdy autobusem, pobyt ve třídě,rozhovory ve větší skupince lidí, byla jsem furt nervózní ,třásla jsem se, když jsem byla mezi hodně lidmi, přišlo mi, ze se na mě furt nekdo kouká, furt jsem musela polykat.. Trvá to i nadále. Každý den, co jsem ve škole se nemůžu dočkat cesty domů. Vadí mi i kolem lidí projít. Teď tedy sedím jen doma, nikam nechodím. Stále brečím, s žádnými přáteli si nepíši a ani nebavím. Když je vikend, tak s mamkou jedeme jako každou sobotu k babičce, každou neděli jsme doma.. A furt dokola, furt ten samý koloběh. Mě už to ale takto nebaví. S rodiči skoro nika nejezdím, protože je cestovat nebaví a můj bratr mne umí tak akorát seřvat a stále me sráží, bere mi to sebevědomí. Ale prostě ja si chci uzivat zivota, tak jako před tìm. Cítím, ze se psychicky úplně hroutím. Na nic se netěším ,nic mne nebaví. Stydím se i před příbuznými. Nebaví mne takový život. Poraďte mi prosím, děkuji.