Starší dotaz #4940

Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor. Je mi 47 let, přítel o 4 roky mladší. Vídáme se pouze o víkendech, děti máme dospělé, každý své a nežijí již ani s jedním. Paradoxně když byly děti s námi, měli jsme na sebe daleko víc času a hlavně zájmu o sebe. Nyní mám pocit, že se na sebe ani moc netěšíme a přitom máme volné pole, děti nikde, prázdný byt. Klidně vedle sebe sedíme a čteme si a pak jdeme spát, aniž bychom se sebe dotkli. Nevím zda je to dočasné nebo už trvalý nezájem. Nehádáme se, rozumíme si, i v sexu, ale na můj vkus je ho málo a žádný zájem. Za celý víkend třeba jednou. Přítel si poradí, ten má rád porno a rád se obšťastní sám. Mně to nic neříká, potřebuju živého chlapa. Jasně, že to nebude jako na začátku, jsme spolu (i bez sebe přes týden) deset let. Přítel říkal, že se mu při sexu vybavují obrázky starých kostelů, fabrik, hřbitovů, to se mu líbí. Ale dodal, že vlastně nevnímá mě, moje tělo. No lepší než představy jiných ženských, ale pro mě je zásadní fakt, že vlastně nevnímá mě. Už to nejsou ani dotyky během dne, ani pozorování, když se převlékám, když jsem ve vaně, už se na mě jako na ženskou nedívá. Chybí mi to a zároveň si o to nebudu říkat, když sám nechce. Má takové soužití význam?? Třeba je to normální a třeba tím, že nemá poslední dobou dobrou náladu. Je taky fakt, že jsem o deset kilo silnější než když jsme se poznali. Ale to mu prý nevadí. Začal sportovat asi před třemi lety, já ne, ale to mu prý taky nevadí. Vlastně mu nevadí nic, prý jsem jeho osudová žena, ale vůbec se tak necítím. Spíš se za ním netěším, protože už o mě nemá zájem, jaký bych potřebovala. Ale ráda ho mám a on mě taky. Jen to asi sklouzlo do stereotypu, nezájmu. Když na sex dojde, je to hezké. Ale není to živočišné a že by se na mě sápal, spíš to tak nějak někdy dopadne…. Nevím zda by pomohlo přestěhování, máme každý práci dobrou a jinde. Tak se ani jednomu měnit nechce. Zároveň ale cítím, že jen víkendy nestačí. Stala se z toho rutina, nutnost vše zachraňovat o víkendu. A už to nefunguje moc dobře. Děkuji Radka