Starší dotaz #4953

Milá paní doktorko, prosím Vás o radu. Je mi 46 let a mám divný pocit ze vztahu. Jsem už dost stará na to, abych věděla co chci, ale… Moje, podle mě, nejhorší vlastnost je nerozhodnost. Moc zapojuji hlavu a o vsemze všech stran přemýšlím, zbytečně, k ničemu. Přítel je o 3 roky mladší, hodný, ale sobec. Nechci být s ním ani bez něho. Vedle něho jsem ztratila sebevědomí, se mi zdá, sebevědomí jako žena. Nebo jsem divná?? Vadí mi, že mě " podvádí ", když rád onanuje u porna. Vadí mi, když dá přednost v krásném slunečném zimním počasí běžkám, když jdu na procházku s jeho psem. A on si vybere radši svoji zálibu a mně nejde do hlavy, jak může být spokojený, když jede sám. Běžky jsem u něho neměla, ale i kdyby, vím že si to víc užije sám, protože na mě nemusí čekat. Jsme spolu od pátku večera do pondělního rána. V pátek je unavený po práci, dělá většinou noční i víkendy jednou za 14 dní, únavu chápu. Máme sobotu, neděli. Asi málo času nebo moc? Sex má rád, ale moc si jo neuživíme, protože on ho má dost se svým pornem. Naučil mě žárlivosti. Dříve žárlil on, nyní já. Na to, že mě nepotřebuje vlastně na nic, na sex, na sport, na procházky, na koukání spolu ma televizi. Je sobec, to vím od začátku, vystačí si sám. Mám dojem, že někdo další mu vlastně jeho prostor narušuje, že se "musí" omezovat, přizpůsobovat. On se přizpůsobí, zeptá se co bych chtěla, ale zároveň vím co si přeje on a že mu nebudu u ničeho chybět. On tvrdí, že má blbej pocit, když jde sám na běžky nebo sám běhat. Ale udělá to, i když vidí, že nadšená nejsem. Sobec nejsrma vím že bych měla být. Ale nerada lidi někam tlačím. Jemu se třeba líbí erotické prádlo, korzety. Prý mi chtěl nějaký x krát koupit, ale při jeho výběru skončí u onanie, ostatně u ní skončí i u fotek třeba i ze sportu, kde má žena minisukni a je vyšpulená na kole. Nevím zda je to úplně normální, že se vzrušuje u všeho, ale do našeho sexuálního života to nedá, jeho poznatky, touhy. Jsem unavená, bez života, bez nálady. Myslela jsem, že potřebuji změnu práce, jsem 15 let na jednom místě, stejní lidé, stejné prostředí…ale asi to bude jinak. Zřejmě mi chybí obyčejná láska. A obyčejná je neobyčejná, protože není snadné mít Lásku jakou chceme. Jaký na nás máte názor, jde to dohromady nebo je to v háji? V mládí jsem byla hezká sebevědomá Lvice, nyní dělám ostudu mému krásnému znamení. Jsem utahaná životem, který žiju, stojím na místě a bojím se pohnout. Přítel žije, já přežívám. On začal sportovat a chytlo ho to. To je v pořádku, ale není v pořádku že tím pádem jsem mu při sportu na obtíž. Už to není vyjedeme si na kole, ale už je to závod, hlídání času, stopky atd. A nervózní čekání na lemru, která ho nikdy nedožene a snad ani nechci, je to asi takový můj zásek. Vadí mi, zítra musím jít běhat, mám skluz. Ale neřekne, musíme se milovat, máme co dohánět. Na sebe a své sporty si čas udělá, jede na závody hned po práci a bez vyspání, ale v mé přítomnosti usne, protože se prostě nepřemůže, není asi důvod. Nechci být žárlivá závistivá kráva, která je v jeho závěsu. Nikdy takový nebyl, je introvert. Najednou mu nevadí závody se stovkami lidí. Vždy byl rád sám, což je dál s tím rozdílem, že si chce něco někde dokazovat. Aniž bych viděla změnu v jeho chování, uhnala ho kolegyně z práce, nechal se. Jsou to asi tři roky, ale byl s ní a jejím malým synkem, ale se mnou se nerozešel, nepoznala jsem nic. Že by krize středního věku?? Každopádně na mě jeho chování zanechává pocit, že je mu jedno, jestli to jsem já nebo jiná, on si žije sám svůj život a jestli v něm jsem nebo ne…. Rád pozoruje ženy, ale opravdu na ně upřeně kouká, vynucuje si pohled, úsměv. I to je dokazování si něčeho? Nebo je chyba ve mně, že to vše špatně vnímám a vytvářím si domněnky? Chci být jiná, lepší, sebevědomá rozhodná Lvice. Děkuji za Váš čas a omlouvám se za román….. Kamila