Starší dotaz #4967

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Je mi 18 a mám přítele (21) se kterým jsme asi přes rok se 2 rozchodama z čehož jeden byl přátelský, ale ten druhý už ne. Prvně jsme spolu byly jen 3 měsíce a bylo to krásné, byla tam ta prvotní zamilovanost, která pak začala slábnout a to také díky naší stydlivosti, kterou jsme trpěli oba dva, takže nedošlo ani na milování i když jsem myslela, že on bude ten první. Po rozchodu jsme se bavily jako kamarádi, ale já ho nedokázala pustit z hlavy a pořád jsem ho milovala (on mi teď tvrdí, že mě také miloval), ale snažila jsem se s tím vyrovnat a jít dál. Vlastně mi začalo být vcelku jedno, jak můj život půjde dál, prostě jsem si ho užívala. Chvilku po rozchodu jsem o to přišla s jedním klukem a tím mi začalo být jedno všechno víc a víc. Chtěla jsem si užívat, jenže jsem netušila, že to bude mít, takové následky. Pár měsíců na to jsme jeli do klubu (já, brácha, přítel a jejich kamarád) bavili jsme se a já měla v jeho blízkosti takový ten pocit štěstí, ale přitom jsem si připadala blbě, že já ho miluju a namlouvám si, že s ním můžu zase být a on už stejně nemá zájem. Ten jejich kamarád mě pak odtáhl na pár panáků a pak, že si půjdeme dát ven cígo a tam to na mě zkusil a já samozřejmě podlehla. O pár měsíců potom jsme se s přítelem rozhodli to dát dohromady znovu a šlo to bylo to úžasné a jiné než předtím. Stydlivost bylo víceméně pryč. Asi po 5 měsících to začalo být špatné. Začal mi vyčítat mé sexuální partnery s tím, že on žádné neměl a když zjistil, že jsem měla něco s jeho kamarádem a na akci kde byl on a ještě když se to tam snažil dát zase dohromady a bylo to v háji úplně. Byl nepříčetný bral to jako nevěru, jak jsem si to mohla vůbec dovolit když jsem ho pořád milovala. Jak jsem tvrdila a tak. Ano vím, že to nebylo vůči němu hezké. 2 měsíce na to jsme to nějak přežívali, hádali jsme se kvůli blbostem. Začal být naštvaný kvůli všemu možnému, když jsem doma něco neudělala nebo jsem jen řekla něco špatně a nebylo to, tak jak chtěl on. Pak když už to vypadalo, že je to OK všechno se to podělalo, když jsem ho nařkla tím, že si mě nevšímá a tím jsem spustila neskutečnou hádku, kterou jako samozřejmě každou vyhrál, protože on má vždy pravdu a já se neumím hádat (neumím komunikovat a mluvit o některých věcech před lidmi a to byl také jeden z problému, který mu na mě vadil) a tím byla i konečná. 3 měsíce jsme se od sebe odstříhly a nebavili se a já celou dobu sbírala odvahu, abych byla schopná mu říct, že jsem se změnila a zvládla to překonat. Samozřejmě jsem to zkusila. Moc mi to nešlo, ale vyslechl mě a slíbil, že zkusíme být kamarádi. Docela to šlo chodili jsme ven a psali si. Po měsíci jsme to dali dohromady znovu a jsme spolu do teď a je to zase lepší než to bylo předtím a moje komunikativnost se lepší. Teď je, ale problém u něj. Hned ze začátku obnovení tohohle vztahu mi řekl, že je se mnou jen, protože když je se mnou není nešťastný a že si nedokáže představit být s někým jiným než se mnou, ale to mi je jedno, protože já bez něj být nedokážu a s nikým jiným také ne. Předtím byl úžasný, milý, laskavý, ochotný, měl zájem o to co právě dělám a byl ukecaný, srandovní a hlavně byl šťastný. To je teď to co nemá – štěstí a já nevím, jak mu ho vrátit. Nedokáže se zbavit vzteku, nenávisti a negativity ze zklamání za které můžu. Je to pro něj něco co mi nedokáže odpustit. Má v sobě něco jako blok, který mu neumožňuje používat emoce i když mi přijde, že je někdy najevo dá. On věřil, že je svět lepší, ale není a já mu to tvrdě dokázala a teď se z toho blbě dostává, alespoň, tak to trochu vidím Chtěla bych jen poprosit o radu, jak bych měla k takovému člověku přistupovat, jestli na něj tlačit a přesvědčovat ho, aby našel štěstí nebo to nechat na osudu. A ještě radu ohledně problému s vyjadřováním a komunikací. Předem vám moc děkuji za odpověd.